Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Evropa ve válce - Alex Švamberk

Novinky, Alex Švamberk

Po pátečních atentátech je už každému jasné, že boj s džihádisty se nevede jen kdesi na severu Sýrie, v horách Hindúkuše nebo na Sahaře. I když Islámský stát, který se k útoku přihlásil, nemá žádné balistické rakety nebo strategické bombardéry, jsou islámští radikálové schopni udeřit v týlu – v evropské metropoli. Uplatnili ”starou dobrou” taktiku páté kolony.

Foto: Tomáš Reiner, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Francouzský prezident François Hollande atentáty správně označil za akt války. Nešlo o akci osamělého zfanatizovaného osamělého útočníka, ale o koordinovaný útok. A my se musíme připravit na novou situaci – čímž nechci strašit, protože panika je právě to, co si teroristické přejí vyvolat.

Nemůžeme však strkat hlavu do písku, protože útok ve Francii se týká i nás, byť je Paříž od Prahy vzdálená tisíc kilometrů. Stejně jako Francie jsme členy Evropské unie i Severoatlantického paktu, jehož článek pět nás zavazuje přijít napadenému na pomoc. Podstatnější však je, že patříme do stejného kulturního prostoru a vyznáváme stejné hodnoty, které islámští radikálové snažící se zavést právo šaría odmítají.

Můžeme diskutovat o tom, nakolik jde o odvetu za francouzské angažmá v Libyi, v Mali nebo v Sýrii a tázat se, jestli by vznikl Islámský stát bez invaze do Iráku, či jde-li o projev vývojových trendů v islámu, kde nabývají na síle salafisté usilující o návrat k původní podobě islámu z doby Mohameda.

To je však bezpředmětné. I kdyby šlo o následek aktuálních aktivit Západu v dlouhé šňůře vzájemných střetů z posledního čtvrtstoletí, realita je taková, že radikálové jsou schopni nejen útočit ve Francii opakovaně, ale provést tam i brutální koordinovanou akci s útoky na více místech, která nám ukazuje, že vzdálená válka může zasáhnout i týl. Máme sice supermoderní zbraně, ale ty nezastaví teroristy, kteří se dokážou infiltrovat do naší společnosti, nebo v ní vyrůstají.

Ne, nehoruji pro pogromy na muslimy, protože většina je jich mírumilovných, i když jak ukázal nacismus, i ti umírnění Němci se dali snadno zfanatizovat vůdcem. Nejsem ani pro preventivní internaci podezřelých radikálů, protože to by ty další zahnalo do náruče džihádistů. Ale faktem je, že tajné služby i policie budou potřebovat větší pravomoci, aby mohly účinněji zasáhnout, a šíření radikalismu i výzvy k nesnášenlivosti bude potřeba rázněji trestat.

Na obou stranách. Aby se ti mírumilovní muslimové nestali obětí nenávistných útoků a hlavně, aby radikální nemohli šířit výzvy k útokům na naši společnost. Jako volnomyšlenkáře mne to netěší, ale zřejmě se nevyhneme ani jistému omezení svobody slova. Knihy jako Základy tauhídu nyní šířit nelze.

I když se k útoku přihlásil Islámský stát, je potřeba si uvědomit, že není sám, že je jen jedním z výhonků islámského fundamentalismu, byť dnes tím nejmocnějším. Různých radikálních salafistických skupin, které mezi čtyři formami džihádu upřednostňují džihád mečem, je celá řada. Mnohé mezi sebou bojují, ale základní ideje mají podobné. A když jedna začne slábnout, vynoří se na jejím místě druhá, tak jako Islámský stát nahradil Al-Káidu. Dnes radikální muslimské skupiny působí od severní Afriky a Sahelu s výběžkem až do Nigérie a Somálska přes Blízký východ až do jižní a jihovýchodní Asie.

Je samozřejmě pravda, že svou sílu ztratí, až když se proti nim obrátí muslimové a mezi muslimy ztratí svou pozici. Na to však čekat nelze, protože je nyní aktuálně nutné radikály oslabit, aby podobné útoky nemohli páchat. A nesmíme se soustředit jen na jednu skupinu, jako je Islámský stát, a v Sýrii stejně tvrdě potlačovat i Frontu an-Nusra, abychom odstraněním jedné radikální skupiny neotevřeli jen cestu druhé. Nutné je také omezit financování těchto skupin, i když by to mělo znamenat zhoršení vztahů s některými zeměmi, jako jsou Saúdská Arábie nebo Katar či dokonce Turecko. Přítel pochopí, čemu čelíme, nebo to není přítel.

Kromě monitorování a razantnějších zásahů proti radikálním buňkám působícím v západní Evropě je také nutné lépe ochránit hranice. Není možné uprchlíky pouštět dál bez jejich pečlivého prověření. I když se zatím nepotvrdilo, že se některý z útočníků dostal do Evropy s uprchlíky, neznamená, že to není možné. A Turecko jako člen NATO nemůže nechat volně odplouvat uprchlíky od svého pobřeží.

Alex Švamberk

Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.

Pokud uprchlíci utíkají před stejným nebezpečím, větší přísnost pochopí. Nechtějí přece skončit v zemi, kde je mohou taky zabít. A pokud se jim to nebude líbit, tak alou, ti jdou jen za lepším. Mně se taky nelíbí, když se musím na letišti zouvat a nesmím si vzít na palubu žádné tekutiny. Ale jsme ve válce a musíme se podle toho chovat a utáhnout si i ten opasek, aby mohlo jít víc prostředků na armádu a policii, i když to asi nikoho netěší.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám