Hlavní obsah
Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Erdogan se chytil do vlastní pasti – Thomas Kulidakis

Turecký prezident se úspěšně pokusil přesvědčit vlastní občany i zahraniční partnery, že je všemocný a bez jeho dobrozdání se v Turecku nestane vůbec nic. Není se tedy co divit, že mu voliči v posledních volbách spočítali neutěšenou ekonomickou situaci. Otázka teď zní, jestli se Erdogan v úzkých začne chovat ještě více despoticky, nebo zkrotne.

Thomas Kulidakis Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Erdogan se chytil do vlastní pasti – Thomas Kulidakis

Když se turecký prezident dostal k moci v roce 2002, turecký hrubý domácí produkt přepočítaný na jednoho obyvatele byl podle Světové banky přibližně 3600 dolarů. Od té doby prudce stoupal až do roku 2013, kdy překonal 12 500 dolarů. Od té doby soustavně klesá. Vloni se dostal zhruba na úroveň let 2008 až 2009. S inflací kolem 20 procent a měnou, která od roku 2017 oslabila o čtyřicet procent, turečtí občané reálně chudnou. Více zde. A koho vinit jiného než všemocného prezidenta.

V komunálních volbách tedy voliči příliš nedali na tradiční Erdoganovy řeči o významu Turecka, růstu jeho moci. Nedali ani na zneužívání útoku v mešitách na Novém Zélandu či výpady vůči sousedům na všechny strany, Evropské unii i Spojeným státům americkým. Erdoganova strana politického islámu AKP sice v koalici s krajně pravicovými nacionalisty z MHP celkově vyhrála se ziskem skoro 52 procent, ale ztratila největší města. Na nich záleží. V nich se rozhoduje o politickém i ekonomickém osudu země, rozdávají se pracovní místa a získávají voliči.

Erdogan, který se stavěl do pozice novodobého sultána, se teď snaží výsledky voleb napadnout a čeká se na finální verdikt ústřední volební komise. I kdyby ale vyhrál, pachuti prohry a podezření z dodatečného ovlivňování voleb se už nezbaví. Je to jeho osobní prohra, protože v předvolební kampani mluvil ve prospěch své strany každý den někdy i osmkrát a volby označil za otázku přežití.

Není to ale jediná věc, která se nezdařila muži doposud zdánlivě stoupajícímu jen k dalším úspěchům.

Hraní na všechny strany v mezinárodních vztazích mu už hatí i dodávku amerických stíhaček páté generace F-35 ze Spojených států. Washington za prvé nesouhlasí s tureckým nákupem systému protivzdušné obrany S-400, za druhé si pro jistotu buduje novou alianci na půdorysu Egypty, Izrael, Kypr a Řecko. Vše ověnčené plánovaným plynovodem EastMed, který má mimo jiné dodávat plyn z nalezišť v pobřežních vodách Kypru.

Podle Evropské unie i USA má na ně nárok mezinárodně uznaná Kyperská republika, člen Evropské unie. Erdogan jí pořád vyhrožuje, vyhradil si právo použít k získání podílu na plynu jakékoliv prostředky, včetně vojenských. V minulosti turecké válečné lodě ohrožovaly italské těžaře ze společnosti ENI. Ta má společně s francouzskou společností Total a americkým Exxonem licenci na průzkum ložisek plynu a jeho těžbu. Výsledkem Erdoganových kroků je posílení spojenectví Francie s Kyprem a hlídky západních mocností v jeho pobřežních vodách.

Turecký prezident evidentně tak dlouho brnkal všem na nervy a do lesa volal, až se dočkal nemilé odpovědi. Turečtí voliči v nejdůležitější západní a jižní části země kolem Středozemního moře neuvěřili jeho tvrzení, že za ekonomické potíže Turecka mohou temné síly Západu. Dosavadní spojenci se od něj odvracejí, protože je nedůvěryhodný.

Zatím to neznamená, že je to Erdoganův konec. Pořád drží všechny páky moci. Kritiky novinářů se moc bát nemusí, protože většina jeho odpůrců je po čistkách ve vězení nebo v emigraci. A ti, kteří ho kritizovat i přesto chtějí, nemají důvod pochybovat, že nesouhlas s prezidentem je nejlepší způsob, jak se do vězení dostat.

Poučení je, že Erdogan není všemocný. Hospodářskou situaci země chce do dalších voleb v roce 2023 zlepšit. Pokud se ale nezačne chovat vstřícněji k nám i vlastním občanům a jejich lidským právům a politickým svobodám, není důvod, aby mu jeho největší dosavadní obchodní partneři ze Západu jeho pozici ulehčovali.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků