Článek
Může si za fiasko samozřejmě sama, dávno přestala bránit zájmy svého voličstva, kdysi nazývaného dělnickou třídou a vymyslela si novou ideologii ochrany pomyslných sexuálních a jinak postižených menšin i feminismu a jakéhosi absolutního rovnostářství lidí celého světa, islám neislám „vsjo rovno”.
Stala se mluvčím utopické (pochybené) evropské integrace, v podstatě zpovykané kosmopolitní elity a humanitních polovzdělanců. Snad ji zmátl zánik tradičního dělnictva a odborů těžkého průmyslu, ovšem občané bez maturity nezmizeli (nemá ji 50 procent obyvatel) a právě střet mezi jejich světonázorovým konzervatismem a politickou ideologii tzv. korektnosti určuje dnes běh západní společnosti.
Sociální demokraté s výjimkou Skandinávie (a zatím Slovenska) prohrávají všude a politická scéna se štěpí. Myslím, že nejde jen o přechodný jev a momentální fragmentace se nakonec ustálí tak jako v Maďarsku či v Polsku na dva dnes pro demokracii přirozené bloky - demokratické konzervativce a liberály. Dobře je to vidět u našich západních sousedů. Extrémní postkomunistická levice (Die Linke) a Zelení podle všech průzkumů bodují v Německu na úkor socdemokratů (SPD) a to dokonce i v konzervativním Bavorsku. Ale ani zde tradičně národní strana a hegemon (CSU) nezíská tuto neděli více než 35 procent, SPD spadne na 10 až 11 procent a konzervativní antiimigrační Alternativa pro Německo (AfD) tak jako v celé zemi získá alespoň 12 procent. Čili národovecká pravice a internacionalistická levice odebírají podporu hlavním stranám. S malými výkyvy to platí všude.
Ve Spojeném království došlo k puči ve Straně práce (Labouristé), štěpení však zabraňuje většinový volební systém a Corbynova partaj se stala staronovou socialistickou stranou vysokých daní a znárodňování. Ve Francii takový vývoj zastavila na čas výhra centristického prezidentského kandidáta Emmanuela Macrona, ale i zde tradiční socialisté propadli a byli nahrazeni extremistickou stranou levice Jeana-Luca Mélenchona o podobném programu jako v Anglii. Ve Švédsku po posílení protestní antiimigrační strany Švédští demokraté (17,6 procenta v parlamentních volbách) nastala patová situace, ale i zde vládnoucí strana socialistů dostala výprask, nejhorší výsledek od roku 1908 a posílila radikální zeleno-rudá koalice, se kterou vládne.
V podstatně chudší imigrací těžce soužené Itálii populisté dokonce smetli hlavní proud, ale už se proti nim formuje radikální levice (ministr vnitra byl za zastavení migrantů soudně obviněn) a nepochybně podobný spor čeká celý jih Evropy.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
O čem svědčí tato polarizace společnosti? Poválečný systém se vyčerpal, euro a úvěrová krize spolu s ideologií nesmyslných identit zasadily evropské společnosti těžkou ránu. Nerovné a korupční podmínky (astronomické kapitálové zisky), globální supernacionalismus, imigrace, EU, to vše dnes občany ostře rozděluje. Ekonomové straší novou hospodářskou krizí. Pokud nastane, jistě vzduch pročistí. Doufejme, že po dobrém.