KOMENTÁŘ: Dvouleté dítě k mamince, nebo do kolektivního zařízení? - Václav Klaus ml.

Školkami toto téma hýbe, a tak jsme absolvovali ve čtvrtek i předsněmovní debatní rozcvičku u paní Jílkové v televizi. Hodně lidí vám řekne, že ten televizní pořad je ukřičený a nedostane se na racionální argumenty. A to mají pravdu. Ale já tam stejně chodím, protože zaprvé: má to sledovanost, a kdybych tam nechtěl chodit, tak můžu dělat třeba novinového komentátora, ale nikoli někoho, kdo chce věci veřejné měnit. Zadruhé: Je to jeden z mála pořadů na ČT, kde stojí dva názory proti sobě a hájí je zástupci opačných táborů. Jinak tam většinou žvaní čtyři „odborníci“ či političtí šaškové, kteří si myslí úplně to stejné, a vede to moderátor, který si to myslí také, ale ještě upřímněji, a pak to tam hodinu rozebírají.

Tak v tomto smyslu dobrý, ale to neznamená, že by se tam člověk nějak těšil. Madam Jílková je svéráz, každý díl si vybere jednu oběť, na kterou tam řve (tentokrát jsem to byl já), ale holt si s tím člověk nějak musí poradit. Nemyslím, že mám na tenhle „hádavý“ typ pořadu nějaký velký talent, jde to rychle, máte jednu větu a většinou vás ty nejvtipnější věci napadnou cestou ze studia domů.

Oponenti celou dobu (dovedně) stáčeli řeč na chudé maminky, které musí někam dát dítě. Tak bych k tomu řekl pár slov.

Bavíme se o školském zákoně. Tedy o vzdělávání, dětech, školkách. Nikoli o zákonu o sociálních dávkách či sociální situaci.

Z hlediska dětí je věc evidentní a všichni dětští psychologové jsou zajedno. Dvouletým batolatům je lépe u maminky, tatínka či babičky a kolektivní péče je vhodná až ve věku cca tří let. Je to lepší pro dětský vývoj. Tečka.

U školek je to také jasné. Učitelky se bouří, nechtějí být chůvami, chtějí být učitelkami. Protože české mateřinky bývaly světovou špičkou. Obrovská tradice, léty vyzkoušená metodika, kvalitní zaměstnanci, kterým stačívala střední pedagogická a láska k dětem. Nejsou to odkladiště a hlídání dětí, ale dochází tu k předškolnímu vzdělávání a všestrannému rozvoji dítěte. Básničky, říkanky, denní režim, vycházka, oblékání, první kamarádi... Když provedeme „věkovou inkluzi“ a vrhneme do tohoto systému dvouletá dítka? Jak to bude ve školce vypadat? Neustále ubrečené, počůrané, prostě malinké. Hodná paní učitelka jim bude muset věnovat 90 % času a energie a všechny ty nádherné hodnoty, které školky měly – půjdou do háje. Rozvoj tříletých a čtyřletých se zpomalí. Paní učitelka bude víc udřená, práce bude méně radostná. Méně toho namalují, vystaví, nacvičí. Budou kratší dobu venku, v jídelně bude víc jídla na zemi než dříve... České školky přestanou být světová špička. (Tohle jsem tu napsal loni).

Jde o obrovský finanční útok na obce, které musí školky garantovat, neboť garantovaná kapacita se zvýší o čtvrtinu (2-6, nikoli 3-6). To znamená i v menším městě postavit novou školku – desítky miliónů, celostátně miliard.

A víc už nic. Věc je jasná. Když do toho začneme plést úkol státu starat se o malé děti, aby rodiče mohli pracovat, patří to do jiného rezortu a nikoli k nám na školský výbor. Zmínil bych jen fakt, že není pravda, že sociální politika České republiky je tak nelidská v této věci. Jako jedna z mála zemí světa umožňujeme placenou podporu maminkám (tatínkům) až do tří/čtyř let. Máme celé skupiny obyvatelstva, které schválně nepracují a nechají se živit sociálním systémem. Je to pro ně výhodnější. To třeba v pořádku není – ale netýká se to školského zákona.

V tom, co se týká školského zákona, musím opakovat: Nenechme si zničit ještě naše mateřinky! Svoje sociologické vize ať si političtí aktivisté řeší jinak, než na úkor paní učitelek v MŠ!