Článek
Sice v ČR chráníme kůrovce, bobra i kormorána, ale měli bychom začít chránit i české řidiče. Neustále jsme upozorňováni na to, že doprava má být hlavně zklidněná, bezpečná a ekologická. Ovšem hlavní požadavek na dopravu ve skutečnosti je, aby byla rychlá a plynulá. To, že třeba dojedeme z Prahy do Ústí nad Labem za tři čtvrtě hodiny, přináší bohatství společnosti, respektive přínos spoustě lidem, firmám a tak. Až tuto trasu zase urazíme za tři dny po stezkách na ekologickém oslíkovi – bude tady středověk, chudoba a hlad.
V jádru se k tomu oslíkovi přibližujeme. Zatímco země jako Čína staví 9000 kilometrů dálnic ročně, my nestavíme skoro nic. Máme složitá výběrová řízení, ze kterých jsme vyhodili menší české firmy, protože zakázky nelze rozdělovat na menší kusy.
Veškerá povolení se vlečou a plánování staveb překračuje pomalu horizont pracovního života dotčených úředníků. Předpisy se neustále komplikují, dílem aby bylo vše údajně „transparentnější“ (což chce několik českých partají), dílem nám ekologické zákony přilétávají z EU.
Nové silnice nejenže moc nestavíme – přestáváme organizačně zvládat i opravy těch stávajících. Za poslední týden jsem jel dvakrát mimo Prahu. Do Varů a do Písku – v obou případech byl hlavní tah víceméně uzavřený. Semafory, fronty a objížďky. Ale že by se zlepšovala kvalita silnic – to vůbec. To jako cyklista cítíte na vlastním zadku. Projeďte se třeba ze Štěchovic na Zbraslav, podél řeky – to si myslíte, že jste někde v Banátu (kvalitou vozovky) a nejde přitom o žádnou okresku.
Do aut dáváme řepku, aby byl motor míň výkonný a víc se ničil. Ale míchání řepky nestačí, proto smělé plány, jak ještě mnohem „ekologičtější“ mají být auta budoucí. Požadavky jdou proti fyzikálním zákonům a z toho plyne jediné – nová auta budou daleko dražší. To bohatí lidé zvládnou, už teď mají hybridní auto či elektroauto do města. Chudší lidé budou mít smůlu – budou vystaveni nějaké represi, kam se starým autem nebudou moci jet. Když se budou méně kupovat nová auta – sníží se nakonec i ta bezpečnost.
Ale zase – to že si skoro každý dokázal pořídit auto a jezdit – bylo obrovské bohatství pro společnost. Svoboda, nezávislost, cestování, potkávání nových lidí a známých. Vyšší kvalita života.
Až se tento trend – auta byla dostupnější a svět mobilnější, zastaví – kvalita života půjde dolů. A spousta jevů tomuto obratu napomáhá. Přísnější tresty pro řidiče, buzerační kamery na bezpečných přehledných úsecích měst a vesnic. Větší byrokracie a administrativa spojená s provozem vozidla. Zákazy parkování v jiné než vlastní městské části. Čipy monitorující (a případně vysílající) jízdní data v nových autech. Uzavírání ulic a silnic, omezování počtu jízdních pruhů, přidávání semaforů a zátarasů.
A tohle všechno zastřešuje ideologie, že aut je moc. Že by se měl člověk nějak stydět, když jede autem (často jezdím metrem a tramvají nebo na kole, ale zrovna tak jsem často řidič – asi jako vy všichni). Jenže aut moc není, aut je přesně tolik, kolik lidi potřebují.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
A řidiči začínají být obětí celého systému. Někdo se jich musí zastat! Zcela vážně.