Článek
Z pohledu ostrovní vlády se jedná o taktiku pochopitelnou. Ukázalo se totiž, že hlavní postavy kampaně za odchod neměly žádný plán, co dál. Ti zodpovědnější z nich, jako Boris Johnson, se skrývají a působí velmi smutně. V jeho případě platí, že podpora brexitu byla spíše výrazem vlastních ambicí. Nyní sice premiérem být může, ale moc se mu do této funkce nechce. Logicky se obává, že bude nemožné vyjednat výhodné podmínky pro další fungování Velké Británie na evropském trhu.
Nigel Farage je případ jiný. Pokračuje ve svém chvástání a kopání kolem sebe. Vystoupil v Evropském parlamentu s vítězoslavným úsměvem. Všichni se mu prý smáli, a nyní vyhrál. Působí však pitoreskně, že vše vykládal právě v Evropském parlamentu, který mu poskytuje královskou mzdu z peněz Unie, kterou tak nenávidí. Reálný plán pro budoucnost Britů, který jim zaručí dobré podmínky do budoucna, ovšem také doposud nepředstavil.
Platí totiž v míru i válce, že kdo o něco usiluje, musí vědět, proč tak činí a co chce dělat po svém vítězství. Britští zastánci brexitu poskytli praktický příklad, proč je potřebné dávat si pozor na negativní kampaně, které nemají pozitivní program pro budoucnost. Lidé v Británii tak uvěřili litanii spoléhající na pocity místo fakt. Útoky směřující na imigraci lidí ze zemí střední a východní Evropy doplněná o směs polopravd a prázdných slibů se nyní šeredně nevyplácejí.
Od referenda odvolávají vůdci kampaně za odchod jedno své prohlášení za druhým. Sliby o přesměrování peněz dosud přispívaných do rozpočtu Unie byly prý chybné. Volný pohyb osob do Británie bude muset zůstat, jinak nebude přístup na trhy Evropské unie. Velká Británie je nyní v horší vyjednávací pozici – ne silnější. Tak by se dalo pokračovat.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Pro budoucnost je však důležitý spor, koho a co vinit za brexit. Podle Camerona za jeho porážku může právě přistěhovalectví. Nu, možná částečně ano. Největší chybou však bylo věčné okopávání Evropské unie ve stylu ,vše dobré pochází od domácí vlády a špatné z Bruselu‘. To budiž poučením pro všechny evropské politiky. Neexistuje totiž démonická Unie, démonický Brusel. Existuje spolek států, které jsou sdruženy v Evropské unii, která slouží k vykonávání jejich vůle. A její výhody jsou nesporné. Kdyby neexistovaly, Britové nezískávají čas, ale vystoupí okažitě.