Článek
A opravdu husarský kousek byl útěk letadlem z Japonska ve velkém zavazadle.
Ghosn se nyní nachází v Libanonu, kde se chce nechat soudit francouzským soudem a připravuje plán na svoji odplatu.
Ghosn je legendou francouzského automobilového průmyslu. Jeho kariéra je spjata s automobilkou Renault, kterou v podstatě zachránil a přes drastické škrty ji dokázal vrátit do černých čísel. Jeho působení se však neomezilo pouze na Francii. Druhou zemí, kde se proslavil jako vzor ředitele, bylo právě Japonsko. V roce 1999 se podnik Nissan Motors nachází v hluboké krizi a nakumuloval přes dvacet miliard dolarů dluhu. Ghosn přichází s plánem záchrany japonské automobilky tím, že nabídne spojení s Renaultem. Při přebíraní vedení Nissanu si Ghosn stanoví pevné cíle: zmenšení běžného dluhu o 50 procent a dosažení zisku. Pokud se mu tento plán nezdaří, tak celé jeho vedení do roka podá demisi.
Ambiciózní cíl splnil a překonal všechna očekávání. V roce 2000 se firma dostává do zisku a v roce 2003 jsou všechny její dluhy zaplaceny. Z Ghosna se stává zachránce japonského automobilového průmyslu a legenda mezi šéfy.
Ghosn však není lidumil a sociálně odpovědný byznysmen. Jeho úspěchy byly vždy vázané na velké škrty a propouštění lidí, bez toho, aby si sáhl na svoje odměny, které byly velmi dobré. Neváhal uspořádat na firemní náklady velkou
oslavu svých 50. narozenin na zámku Versailles, která si svou opulentností s ničím nezadala s dobou slavných francouzských králů.
Právě tato odvrácena strana řízení podniku položí základ japonské obžalobě a zatčení 19. listopadu 2018 pro podezření ze zpronevěry. Tedy užívaní majetku podniku pro svoje osobní účely a svůj prospěch. K tomuto obvinění se přidá i zatajovaní výše příjmu z řízení Nissanu před správci japonské burzy, kteří mají na příjmy šéfů velkých firem dohlížet.
O vině či nevině bývalého šéfa Renaultu rozhodne soud. Důležitou otázkou je, zda to bude soud japonský či francouzský. A zde začíná první díl pomsty Ghosna, našeho Monte Christa, jelikož první viník je právě japonský stát. Ten použil tvrdé metody, aby Ghosna přinutil k přiznání. Ghosn nezapomněl podtrhnout, že z Japonska utekl ne před spravedlností, ale před nespravedlností. Popsal velmi tvrdé podmínky v japonském vězení jako samotku, nedostatek pohybu – o víkendech bylo málo dozorců, tak se jednoduše vycházky nekonaly. Připomeňme si, že Ghosn nebyl odsouzený, ale byl pouze ve vyšetřovací vazbě. I japonský tisk nakloněný vyšetřování komentoval, že metody jsou tvrdé. Postoj japonských autorit dostatečně ukázal japonský soudce, který v přítomnosti kamer při slyšení řekl, že pokud se Ghosn rychle dozná, jeho kalvárie se zastaví.
Druhý viník v hledáčku Ghosna je samotný Renault, který se svého šéfa dostatečně nezastal. Ghosn slibuje vést proti svému zaměstnavateli několik soudních sporů, které zpochybňují způsob, jakým byl z firmy vyhozen. Dále si bude nárokovat předem domluvený roční důchod 770 tisíc eur ročně, který mu firma odmítla vyplatit.
Nynější vedení nemusí řešit jen osud svého bývalého šéfa. Je evidentní, že to, jak tyhle spory dopadnou, bude mít vliv na fungovaní současné aliance mezi Nissanem a Renaultem. Tato aliance je podle Ghosna již mrtvá, zatímco nynější ředitel Renaultu si myslí opak.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Neklidný spánek má i současný prezident Macron, který v roce 2015 jako tehdejší ministr prosadil zákon, který zvýhodňoval stálé akcionáře ve správních radách tím, že jim dal větší hlasovací práva. Tím pádem francouzský stát posílil svoji roli nejen v Renaultu, ale rozhodoval by i o osudu Nissanu. Právě tato skutečnost přiměla japonský stát jednat v záležitosti Ghosna.