KOMENTÁŘ: Bombardování Jugoslávie ukončilo polistopadové sny – Alex Švamberk

Operace Spojenecká síla nepřinesla jen několik krátkých úderů, byť se během prvních tří dnů podařilo vyřadit z provozu protivzdušnou obranu Jugoslávie a částečně ochromit velení armády, což ztížilo koordinace akcí jugoslávských sil v Kosovu. Kampaň trvala 78 dní a vyžádala si asi pět set obětí, mezi nimiž byli i uprchlíci z Kosova. Letadla NATO svrhla na Jugoslávii při více než jedenácti tisících útocích 23 000 bomb a raket o celkové hmotnosti přes 6000 tun. Škody na infrastruktuře, která se stala hlavním terčem útoků, ničeny byl mosty, továrny a elektrárny, se odhadují na nejméně 30 miliard dolarů.

Nálety byly zahájeny, protože Miloševičova Jugoslávie nesouhlasila s rozmístěním mezinárodních sil v Kosovu, kde se od roku 1997 bouřili kosovští Albánci požadující samostatnost. Bělehrad proti UÇK tvrdě zasahoval a příměří dojednané 12. října 1998 ani jedna strana nedodržovala. Naději na mírové řešení zmařil 15. ledna 1999 incident z Račaku. Den po útoku srbských sil na vesnici bylo na okraji vesnice nalezeno 45 těl kosovských Albánců včetně dvanáctiletého chlapce a tří žen. Už 30. ledna 1999 dala Severoatlantická rada mandát generálnímu tajemníkovi Javieru Solanovi, aby nařídil letecké údery proti Jugoslávii. Důkazy zpochybňující, že jde o čin Srbů, se nebraly v úvahu, od propuknutí válek na Balkáně na začátku devadesátých se vina téměř automaticky připisovala Srbům.

Spojenecká síla sice zajistila rozmístění mezinárodních sil v Kosovu, ale k okamžitému pádu Miloševiče nevedla, a naopak posílila radikální srbské nacionalisty. Měla i další negativní důsledky. Nálety se podnikly bez mandátu OSN, takže oslabily mezinárodní právo a staly se precedentem pro další podobné operace neschválené Radou bezpečnosti OSN.

Předznamenaly návrat unilaterální imperiální politiky velmocí a zhoršily se kvůli nim vztahy Západu s Ruskem, které s bombardováním nesouhlasilo. Byl také porušen slib daný Jugoslávii, že se nebudou měnit její hranice, protože se v roce 2008 Kosovo jednostranně odtrhlo, i když nešlo o samostatnou republiku v rámci federace.

Bombardování Jugoslávie také definitivně ukončilo optimistickou náladu panující po pádu železné opony. Definitivně vyvanuly naivní ideály sametové revoluce o novém světě bez vojenských bloků. Svět se opět začal dělit na Západ a ty ostatní. Změna postoje byla patrná i v České republice. Prezident Václav Havel, který po pádu komunistické moci likvidoval vojenský průmysl a naznačoval, že se NATO přežilo, postupně dával stále silněji najevo, že by do něj měla Česká republika vstoupit. Do aliance byla přijata bez referenda spolu s Polskem a Maďarskem 12. dubna 1999. O dva týdny později už létaly přes Českou republiku stroje zapojené do bombardování Jugoslávie. Italské základny nebyly schopné pojmout tolik letadel a vrtulníků. Do operace jich bylo nasazeno přes tisíc. Protože vymezené koridory přes Jaderské moře byly přeplněné, bylo potřeba najít jiné trasy pro bombardéry startující z Německa a z Velké Británie. Nálety tehdy schválila - jako poslední - vláda Miloše Zemana, který to letos odznačil za chybu.

Proměnu nálady na konci devadesátých let ve srovnání s polistopadovou ukázalo i vyjádření Václava Havla. Ten sice nepoužil okřídlený termín humanitární bombardování, jenž je mu neprávem připisován, ale byl pro nasazení síly, aby se zabránilo humanitární katastrofě. Na hranice Kosova přitom nikdy nedorazily ony statisíce uprchlíků, o nichž se opakovaně mluvilo.

Není pochyb o tom, že krizi v Kosovu bylo potřeba řešit, ovšem zvolený postup se ukázal jako zcela nevhodný, byť panovaly obavy z opakování masakrů v Bosně. Desetitýdenní bombardování bez mandátu OSN, kdy se likvidovala infrastruktura, se dá jen těžko obhájit a kosovskou otázku nevyřešilo. Naopak nálety zkomplikovaly její řešení, protože Srbsko bylo definitivně zahnáno do náruče Moskvy a pro tu je hlavní si zachovat na Balkáně zbytky vlivu. Přiština se také nechová vděčně, že Kosovo mohlo dosáhnout samostatnosti, a nesnaží se se urovnat spory. Hnána velkoalbánskými idejemi neustává v provokacích, loni schválilo vznik armády a navzdory výhradám EU vede se Srbskem celní válku.