Článek
Když ale obsah jeho korespondence nyní „mravokárně“ pitvají ze všech nejvíc deníky vlastněné místopředsedou vlády Andrejem Babišem, který je Sobotkovým politickým konkurentem, vyjevuje to v plné nahotě neudržitelnost Babišova trojjediného fungování coby podnikatele, vysokého vládního politika a mediálního magnáta.
Což o to, když už se Sobotkova korespondence dostala na veřejnost, nelze po seriózních médiích žádat, aby ji kriticky neanalyzovala jen kvůli tomu, že se krádeže obsahu Sobotkovy e-mailové schránky dopustili pravicoví extremisté. Jenže při vší úctě k profesním kvalitám novinářů, kteří po Babišově převzetí Lidových novin a MF Dnes zůstali v těchto denících nebo do nich přišli, jejich pitvání Sobotkovy korespondence vyznívá dosti účelově.
Když se právě redaktoři Babišových deníků snaží probudit ve čtenářích morální paniku tím, že někteří Sobotkovi spolupracovníci údajně tlačili na agentury zkoumající veřejné mínění nebo na veřejnoprávní rozhlas, nemůže si střízlivě uvažující čtenář nepoložit starou dobrou otázku, „komu to slouží?“.
Co bychom se tak asi dozvěděli, kdyby se na veřejnost dostala soukromá korespondence Andreje Babiše nebo třeba odposlechy toho, co si špitá se šéfredaktorem LN Ištvánem Lékem, když spolu hrají tenis? Vlastní úsudek o tom, zda Babiš zákulisně nic neovlivňuje, si ostatně udělali všichni, kdo viděli nedávno filmový dokument Víta Klusáka o Babišovi.
Podobný problém s věrohodností, který mají babišovští novináři útočící na premiéra a jeho poradce, ukázal ve svém komentáři v MF Dnes i šéfredaktor deníku Jaroslav Plesl. Ten se pro změnu pohoršuje nad tím, že Barbora Tachecí, která pracuje jako moderátorka pro Český rozhlas, je zároveň uvedena mezi zakladateli občanského sdružení Free Czech Media, které nedávno přišlo s výzvou, aby se občané distancovali od xenofobních výroků prezidenta Miloše Zemana.
Plesl se domnívá, že se taková forma angažovanosti neslučuje s novinářskou prací pro ČRo. Podobně se pohoršuje nad tím, že Česká televize prezentuje Lukáše Jelínka jako nezávislého politologa, když tento ve skutečnosti prý „slouží“ Lidovému domu.
Ponecháme-li stranou, že ČT prezentuje Jelínka nikoliv jako „nezávislého politologa“ ale prostě jako „politologa“, kterým opravdu je (neboť člověk neztrácí svoji odbornou a profesní kvalifikaci tím, že pracuje pro toho či onoho), a že moderátoři ČT obvykle nikterak netají, že Jelínek pracuje pro Masarykovu demokratickou akademii, blízkou ČSSD, je právě ze strany Plesla takové známkování „chucpe“.
Pan Plesl totiž vede deník, který vlastní místopředseda vlády, ministr financí, šéf hnutí ANO a majitel firmy Agrofert Andrej Babiš. I kdyby nám od rána do večera vykládal, že do své práce nenechá Babiše mluvit, je to úplně jedno.
Je na pováženou, že člověk natolik propojený chtě nechtě s vysoce postaveným politikem, který zároveň vlastní jeho deník, se cítí povolán z pozice jakési pomyslné nezávislosti kritizovat ČT za to, že čas od času využívá politologa, který se nijak netají tím, že má blízko k ČSSD, přičemž ČSSD pravidelně kritizuje často ostřeji, než si kdy dovolil Plesl kritizovat majitele svých novin. Stejně tak je na pováženou, když se snaží vystupovat jako arbitr toho, kde a jak se mnohou jako občané angažovat novináři pracující pro veřejnoprávní média.
Je to vše ještě o to pikantnější, že Babiš a lidé okolo něj na veřejnoprávní média opakovaně útočí nebo posílají stížnosti Radě ČT. Totéž dělá prezident Miloš Zeman a lidé okolo něj. Jak pak rozeznat, zda pan Plesl neplní nějaké Babišovo zadání v boji s veřejnoprávními médii, když kádruje Barboru Tachecí nebo Lukáše Jelínka či kritizuje ty, kdo kritizují Zemana?
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).