Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

Dryáčnictví a hysterie médií – Alexander Tomský

Svoboda slova, ten úžasný vynález západní společnosti, není přirozená ani samozřejmá. „Je snad spravedlivé, aby mohl každý vyslovovat nehoráznosti a pitomosti, jak se mu zlíbí, zvláště když škodí společnosti”, ptá se G. K. Chesterton. „Je to, jako by někdo rozkopal veřejnou silnici nebo roznášel tyfus. Jenže pravda je mnohem větší, podivnější a mnohostrannější, než si myslíme a je lepší vyslyšet, co si kdo myslí.”

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
Dryáčnictví a hysterie médií – Alexander Tomský

To byly zlaté časy, kdy novinám a rozhlasu vládli slušně vzdělaní šéfredaktoři a zjevně praštěné výplody epistolárních fanatiků do veřejného prostoru nepouštěli. V době svobodného internetu je zle. Mnoho anglických deníků omezuje nebo bryskně uzavírá anonymní debatu pod názorovou rubrikou (The Guardian) nebo ji přímo zrušila (The Telegraph). Pryč s nespavými dědky penzisty, kteří nad ránem číhají, aby jako první napsali, že je autor komentáře naprostý debil. Svobodě se daří v nezbytném institucionálním omezení, domníval se právem filosof Edmund Burke, liberální konzervativec.

Jistě, anarchie myšlení svobodnou diskusi zničí. Vidíme to na masovém rozšíření  konspiračních teorií. Přistáli Američané na měsíci? Nestál snad za útokem z 11. září 2001 Izrael a CIA? Nevyvolali dobře připravení komunisté převrat 17. listopadu 1989? A co teprve útoky falešných zpráv a koláží (tzv. fake news)? Myslím, že se jejich vliv na veřejné mínění dost přeceňuje, ale přece jen násobí dnešní zmatek, přestože volby podstatně neovlivní. Kdo by měl dnes vykonávat cenzuru? Jeden akademický fantasta se domnívá, že by se vrchním cenzorem u nás mohl stát nejvyšší soud.

To by se nám do toho, tak jako státním médiím u nás i v západní Evropě, připletla tzv. politická korektnost, ta nedovoluje kritizovat islám a v mnoha případech zvláště v Německu i ve Francii ani masovou imigraci. V EU existují snahy likvidovat nenávistné projevy na internetu, což by nevadilo, kdyby nešlo o ideologický pokus umlčet kritiky imigrace a islámu nařčením z nacionalismu, xenofobie, rasismu a dokonce i z nacismu. Cenzura, jež hraničí s hysterií, se netýká pouze slušnosti a etikety.

Pravda je opravdu mnohostranná a v době revolučního napětí mezi elitou, jež lidem vnucuje mlhavý ideál nadřazeného univerzálního lidství bez hranic, bez kulturního rozlišení, utopickou vizi sjednocení a těmi, kdo vystupují v obraně domova, aby zůstal, jaký je, protože jej mají rádi, není omezení svobody slova přijatelné. Obě strany konfliktu pohrdají těmi druhými, ale ta první z piedestalu morální nadřazenosti. To není okrajový jev extremismu. Liberální média v Americe jsou z prezidenta Trumpa přímo šílená a mohou si ve své nenávisti podat ruku s extrémní pravicí či Ku-klux-klanem. Přirovnávat summit Trumpa s Putinem ke Kristallnacht (noc vražedného nacistického pogromu a útoků na židovské obchody, majetek a synagogy v roce 1938), nebo tvrdit, že prezident spáchal „velezradu” (exředitel CIA John Brennan), hraničí s demencí. Jeden známý komentátor nazval voliče Trumpa čili polovinu národa nacisty.

Psát s absurdní nadsázkou a falešným srovnáváním je typické i pro naše liberály, jen místo nacismu dosazují komunismus. Jan Moláček (Aktuálně.cz) tvrdí, že se obává návratu totality, odmítání muslimů mu připomíná komunistickou propagandu o „západních záškodnících”. „Musíme vystoupit z EU, oplotit se, bránit, kontrolovat. A střílet, samozřejmě. Jako tehdy. Klub českého pohraničí likes this”. Jak známo, kontrola migrantů na hranici by nijak provozu ostatních osob a zboží nepřekážela.

Alexander Tomský

Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.

Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.

Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.

Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.

Netuším, proč si vypomáhá angličtinou, když ale podléhá profesní komentátor hysterii a místo věcných a střízlivých úvah vymýšlí šílené paraboly o střílení na hranici, nenávisti na internetu se hned tak nezbavíme.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků