Praha je ve světě nezaměnitelný pojem. Turisté sem jezdí z desítek zemí. Není to proto, že už je za Andreje Babiše líp. Lidi fascinuje neopakovatelnost českého hlavního města. Někoho, jako například Rusy, okouzlí i to, co omylem pokládají za českou specialitu. Zbláznili se do trdelníku. Každý návštěvník ale v hluboké úctě sklání hlavu před pražskou historickou architekturou a především před Pražským hradem.

Středně velký národ na křižovatce evropských cest tak má unikátní dar od předků, který by měl střežit jako oko v hlavě. Jinými slovy, má-li být něco základem opravdové národní hrdosti, bude to Pražský hrad, světově proslulý symbol češství. Proto si zaslouží zacházení, které stojí nad všednodenní honbou za penězi a postavením. Jde o jedny ze základních hodnot.

Obyvatelstvo se však neskládá jen z takto vychovaných lidí. Jsou mezi námi i četní burani. Nemám na mysli slovníkovou definici, že jde o vesničany. Míním druhý význam tohoto slova: hrubián, neotesanec, křupan, neomalenec, ten, kdo nezná nebo nedodržuje pravidla společenského chování. V multimediálních encyklopediích by se mohla uplatnit tato aktuální ilustrace zde.

Současnému hradnímu osazenstvu se často vyčítá, že svým chováním připomíná filiálku moskevského Kremlu. Legrační je, že v tomto konkrétním případě platí opak. Na podzim 2013 stejná firma, která nyní obsadí historické prostory Pražského hradu, instalovala na Rudém náměstí v Moskvě svůj pavilon ve tvaru firemního kufru, který byl 9 metrů vysoký a 30 metrů dlouhý a přes nějž nebyl vidět Kreml. Prezidentská kancelář týden spala, ale najednou se probudila a rázně přikázala pavilon demontovat. Zároveň se nepodařilo zjistit, kdo že to firmě povolil.

To my zas víme. Stejně jako víme, že Vladimir Putin se nikdy a nikde neobjevil na veřejnosti ve stavu jako Miloš Zeman u další české historické památky.

Nedodržování pravidel a neomalenost může mít rozmanité podoby. Patří sem chytráctví, hochštaplerství, větší a menší podvody, lež a nenažranost. Roztomilý případ, který se mimořádně dobře hodí jako další ilustrace ke slovníkovému heslu, najdete zde.

Celé je to pokračování prastaré životní filozofie, která vykvetla především za normalizace (té v 70. až 80. letech minulého století) a která hlásá: Kdo nekrade, okrádá rodinu. Někdo potom prodá Karlštejn, jiný komerčně pronajme prostory Pražského hradu. Co je doma, to se přece počítá.

Chystaná nedělní demonstrace na pražské Letné bude proto mimo jiné také odpovědí buranům, ať už stojí, či sedí jakkoli vysoko. A také odpovědí jejich živné půdě, která je zachycena v dobře rozpoznatelných postavičkách zde.