Nastávající ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček vypadá jako dobře připravený pravicový technokrat s velkou energií a jasným přáním v nové funkci uspět. Je v opozici vůči sociálním vymoženostem, které pokládá za příliš štědré, například vyšším minimálním mzdám. Nemluví se sympatií ani o odborech. To vysvětluje věc, kterou avizoval.

Designovaný ministr tvrdí, že jeho pracovní tempo je vražedné. „Pracuji 16 hodin denně a ‚jedu‘ i o víkendu. Stejně jsem pracoval před 10 lety a stejné přenesu i na rezort… Nemůžu očekávat, že každý pracovník to mé tempo přijme, co ale rozhodně očekávám, je, že moji nejbližší, řádově 10–15 lidí, mému tempu stačit budou. Dají tomu duši, veškeré své úsilí a bude to pro ně absolutní priorita,“ přeje si Havlíček zde.

Odborům, které by dbaly na dodržení práv zaměstnanců, by se podobný styl nucení k práci patrně nelíbil. Nejde přitom o soukromou firmu, ale o vysoký státní úřad, který by měl být příkladem. Zákoník práce: „§ 79 Stanovená týdenní pracovní doba (1) Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně.“ To už neplatí?

Nemůžu si pomoci – byť chápu, že srovnání je tady možné jen vzdálené, – ale vybavila se mi okamžitě tato pasáž z knihy Ilji Erenburga Lidé, roky, život: „Všichni jsme věděli, že Stalin pozdě vstával a pozdě chodil spát, rád pracoval v noci. Každý člověk může mít své zvyky a zvláštnosti. Jenže Stalin nebyl člověk, ale bůh a každá jeho mánie měla vliv na všední život mnoha lidí. Ministři se báli jít domů dřív než ve dvě tři hodiny ráno: Stalin přece mohl kdykoli zavolat. Ministři drželi v práci vedoucí oddělení, ti zas tajemníky a tajemníci pak písařky. Mnozí muži viděli své manželky pouze v neděli.“

Máme ale i lepší zprávy, pokračování seriálu U nás v Jermanově zde. Lidi! Nebuďte blbí! Když bere někdo 45 tisíc měsíčně za studium „vánočních zvyků ve Středočeském kraji“, běžte tam s recepty od babičky nebo s dědovým fíglem na zabíjení králíků! To by bylo, abyste neuspěli! Ale posichrujte se, vstupte nejdřív do ANO!

Karel Marx kdysi napsal: „Bohové starého Řecka, kteří byli už jednou tragicky smrtelně raněni v Aischylově Spoutaném Prometheovi, museli ještě jednou komicky zemřít v Lukianových Hovorech. Proč dějiny takto postupují? Proto, aby se lidstvo loučilo se svou minulostí zvesela.“ Loučíme se s ní prostřednictvím této vlády vesele? Anebo se na nás skrz tyto lidi šklebí ošklivá minulost?