Očima Saši Mitrofanova: Roj agentů s teplou vodou?

Od včerejška vedou ve veřejném prostoru vzrušené debaty mnozí liberální voliči. Vzniklo to po vyrojení hned několika politických subjektů, které by rády získaly jejich hlasy v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu.

S podobnou intenzitou neběží spory v té části společnosti, kde převládají populistické, nacionalistické, euroskeptické, komunistické, zbytkově sociálnědemokratické či xenofobní názory. Tam zpravidla mají vlajkovou loď jasnou.

V liberální části společnosti je ale vějíř subjektů, kterým hrozí osud agentů s teplou vodou. Jeden je zde, další zde a nakonec zde.

Pro pořádek musíme zmínit ještě KDU-ČSL. Deklaruje se jako proevropská konzervativní síla, integraci pojala jako spojenectví s menšími subjekty, nikoli s většími stranami. Je ovšem eurofilní, proto může být v hledáčku voličů, kteří vidí budoucnost Česka v EU. Kdesi blízko se pohybuje také ODS. Petr Fiala rezolutně řekl, že strana mluví jeho hlasem, nikoli hlasem Václava Klause ml. Jenže Klasova aura je zapamatovatelnější a umí spolehlivě vystrašit.

Největší snahu o spojenectví zatím prokázal STAN. Pokud dopadnou jednání s TOP 09 úspěšně, mohli by spojení politici (jsou v tom i Zelení a příslušníci místních uskupení) zkusit jako název subjektu Svatopluk a logo s pruty. Ale vážně: přízeň lidí je vrtkavá. Co když třeba někdo naopak vsadí na hrdé solitéry Teličku a Štětinu? Možností je přehršel, voličů na tomto poli zas tolik není.

Málem by to člověka nutilo přeonačit rčení a povědět: Mnoho zajíců, psí smrt. Psem je zde myšleno zastoupení českých liberálů v novém Evropském parlamentu. Situace však není tak pochmurná. A to ze dvou důvodů.

Prvním je existence a elán Pirátské strany. V debatě, o níž jsem se zmínil na začátku textu, jsem zaznamenal hlasy lidí, kteří mávli rukou nad hemžením liberálních adeptů na členství v EP a rovnou napsali, že to hodí Pirátům.

Za druhé: Telička vyprávěl o českých byznysmenech, kteří jsou schopni vidět za horizont, a proto jsou všemi deseti pro Unii. Možná v nich vidí pilíř svého hnutí. Jenže při vší úctě k jejich umu a podnikavosti to nemohou být oni, kdo rozhodnou v této části politického spektra.

Zlatou akcii může získat ten, kdo dokáže mimo obvyklý liberální okruh úspěšně oslovit také voliče, kteří jinak do této skupiny nepatří. Ve velké zkratce tedy strana či hnutí, které přesvědčí lidi v hospodě, že být v EU je zrovna pro ně a jejich obec výhodné.

Tuto přidanou hodnotu by mohli mít Starostové a nezávislí a lidovci. Zatím však jen teoreticky.