Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: 100 let boje o existenci státu - Václav Klaus ml.

Novinky, Václav Klaus ml.

Před sto lety naši předkové vybojovali, poněkolikáté v historii, právo českého národa na to, vládnout si sami. Minulá století i století poslední ukazují, že nejde o nic samozřejmého.

Foto: Petr Horník, Právo

Václav Klaus mladší

Článek

Jako červená nit se táhnou našimi dějinami období, kdy je naše země jen kořistí jiných mocností. Přerušována obdobími národního vzepětí, samostatnosti a síly. Po celá staletí pozorujeme vlivné lidi, politiky či vládce, kteří pracují pro cizí zájmy a v konfliktu s nimi jejich oponenty, pro které stojí na prvním místě, že jsou Češi a vidí svět z tohoto úhlu pohledu. Před dvě stě lety, před sto lety i dnes. Bez ohledu na panující režim.

Československo vzniklo jako důsledek aktivity ryze vlasteneckých sil a osob: Rašín, Kramář, Masaryk, Beneš... Podpořených vojensky desítkami tisíc legionářů, z nichž tisíce padly v boji.  Podpořených přirozenou podporou obyvatelstva. Obyvatelstva sebevědomého, vyrůstajícího v prostředí národního obrození na školách, v divadlech, v tělocvičnách Sokola. A také v prostředí hospodářského rozmachu českých měst a venkova, českého kapitálu a prudkého rozvoje českých podnikatelů, napříč celou zemí. V okamžiku rozvratu konce první světové války, jsou pak tyto české síly silnější a životaschopnější – opět po stovkách let vzniká samostatný stát a my tento historický okamžik slavíme.

Existence samostatné republiky nebyla a není samozřejmostí. Na samotný práh existence jsme se jako národ dostali v konfliktu s nelidskou tyranií hitlerovského Německa. Tehdy byl za vyvěšení české vlajky trest smrti. Na velice slabou úroveň samostatnosti jsme se dostali i jako satelit sovětského komunistického impéria. To naše vlajka visela na ulicích doprovázena rudým praporem. Další období, kdy česká vlajka nevlaje hrdě sama – zažíváme dnes. Visí nám pod kontrolou modrého praporu panevropské ideologie.

Psal jsem tu před pár týdny o dělení západního světa na lidi „belong somewhere“ – patřící někam a „belong anywhere“ – patřící kdekoli. Konflikt sil národních vůči silám vyznávajících převážně „širší“ ideje dominuje politickému střetu i dnes. Ale tento konflikt byl tady vždycky bez ohledu na režim. Co jiného je komunistické Pražské jaro a Smrkovský, Černík a spol.? Vždyť to byli kovaní komunisté, ale chtěli drobet odlišnou českou cestu. Ne zcela černobílá je v tomto prizmatu i role Gustáva Husáka (předválečného komunisty, vězněného za Stalina) a hlavní tváře „normalizace“. Ale dle všeho patřil se Štrougalem do jiného křídla než zcela kolaborantské kreatury typu Biľaka a Indry (s jejich původním plánem Dělnicko-rolnické vlády po vstupu vojsk). Zachoval malou míru autonomie (zejména pro své Slováky) alespoň v hospodářské oblasti (nebyla tu taková bída jako v jiných zemích).

A podobně můžeme probrat jakoukoli dekádu uplynulých sta let a uvidíme podobný střet.

I tento pátek dokáže říci jeden starý ctihodný poslanec ve slavnostním projevu, že Česká republika nemá vlastně smysl existence, že rozhodující je humanita a solidarita, kterou teď neprojevujeme. No a já se u toho kroutil v lavici, protože pro mne svět (i se vší humanitou a solidaritou) nemá bez České republiky jakýkoli význam.

A tento konflikt je i ve společnosti. Spousta vlivných lidí dokáže psát cosi o Čecháčcích a vyjevovat nejenom nezájem nebo neprioritu, ale i výsměch a nenávist k vlastní zemi a jejím lidem (jakkoli jsme nedokonalí). A má to i důsledek hospodářský. Chabá podpora českých firem v cizině a středním českým podnikatelským subjektům doma. Ztrácíme pozice v zemích nám dlouhodobě nakloněných (např. Vietnam) a nehájíme energicky české hospodářské zájmy.

Jsme na sestupné dráze v této věci. Podkopáváme ideje a zejména síly, na nichž se republika zrodila a psal jsem o nich v úvodu článku. Nemáme proto dnes jen nostalgicky vzpomínat. Musíme tyto síly sdružovat a podporovat. Nebát se.

Václav Klaus ml.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.

Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).

Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.

Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.

Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.

Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz

Protože co je naším úkolem na tomto světě? Vychovat z dětí slušné lidi, schopné starat se sami o sebe. Tím přispějeme humanitě, solidaritě a lidstvu. A zachovat Českou republiku dalším generacím. Protože to je náš domov, místo, odkud se na svět díváme. To je naše vlast a nejlepší součást světa.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám