Podle opozičních politiků a Milana Chovance je den, kdy dostala důvěru vláda ANO vyfutrovaná ČSSD a podporovaná KSČM, černým nebo smutným dnem pro republiku. Vadí jim hlavně podíl komunistů.

Buď prozřeli teprve teď, anebo se snaží držet krok se svými voliči, kterým dění v zemi dochází až nyní. KSČM jako politická formace sice ovlivňuje centrální vládu poprvé od roku 1989, ale komunistický přístup k politice a společnosti nevymizel. Metastázy jsou ve stranách a hnutích, které mají jiné názvy.

Babišovo ANO se dá také posuzovat jako reinkarnace komunistické strany. S tím rozdílem, že u komunistů bylo, alespoň formálně, zdrojem moci politbyro, kdežto v ANO šli dál proti proudu času a uplatnili feudální zásadu jediného pána a vůdce. Komunisté (ti někdejší) měli ještě ideologii. V ANO stačí sledovat, jak se vůdce vyspal a co dnes řekne, i kdyby to byl pravý opak včerejška. Drtivé většině dotázaných v průzkumech veřejného mínění i ve volbách to tak vyhovuje. Jiný svět nechtějí.

Současná ČSSD – s výjimkou těch, kteří hlasovali v referendu proti vstupu do vlády, a především Milana Chovance – ilustruje v nových podmínkách starou komunistickou poučku, že je správnější mýlit se se stranou než mít pravdu proti straně.

Mluvit o komunistech v KSČM je nošením dříví do lesa. Musí se ale ocenit jejich upřímnost: prohlašují, že jakmile přestane Babiš uplácet jejich voliče, ihned mu vypovědí podporu. A aby se nezapomnělo: manýry komunistické strany z nejhorších období převzala také SPD, která sice Babišovu vládu nepodržela, ale jen proto, že vůdci nevoní. Kdyby voněla, jsou okamurovci s ním. Podle SPD je Jan Hamáček agent Západu, protože je v Aspen klubu. Hned člověku vytane na mysli stalinský „případ lékařů“, kteří měli být členy zločinné (a neexistující) organizace Joint.

Úroveň včerejšího vystupování nynějšího šéfa firmy Česko mohli všichni posoudit v přímém přenosu zde. Stejně jako řvaní na Kalouska či konflikt mezi Babišem a protestujícími před Sněmovnou zde.

K tomu dvě poznámky. Zaprvé demonstranti dlouhé hodiny porušovali zákon a neměli by co namítnout, kdyby je policie vypoklonkovala. Příloha k zákonu č. 84/1990 Sb. totiž začíná slovy: „Místa, kde jsou shromáždění zakázána: 1. Sněmovní, Praha 1.“

Zadruhé se Kalousek ve stejné situaci, tváří v tvář mnohem početnějšímu davu, zachoval mnohem víc jako chlap zde. Zdá se, že úroveň těch, kdo ho tehdy napadli, a těch, kteří včera hodili láhve po Babišovi, je stejně bídná.

O prázdninách máme čas přemýšlet, komu s novou vládou bude líp.