Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Léto doma – Václav Klaus ml.

Novinky, Václav Klaus ml.

Píšu sem na Novinky už přes čtyři roky každý týden. Letní komentář jsem tak psal už třikrát. Ale nedá se nic dělat, ono je fakt léto a na světě je krásně.

Foto: Petr Horník, Právo

Václav Klaus mladší

Článek

Především teda, všude na světě v létě tak krásně jako u nás není. Někde bývá takové vedro a sucho, že se tam všichni místní těší na studenější měsíce. A našinci tam přežívají jen v klimatizovaných hotelích či poschovávaní pod slunečníky „v resortu“.

Ale strávit 13 hodin po evropských dálnicích nebo hodiny na letištích, v letadlech a pak ještě při rozvozu turistů do destinací – na to moc nejsem. Myslím, že to nevychází ani finančně – ale hlavně mám Českou republiku v létě rád.

Četl jsem onehdá velmi zajímavý článek, že hlavní politický rozpor západního světa je mezi lidmi, co mají vztah k okolnímu světu „belong somewhere“ – „někam patří“, a lidmi „belong anywhere“ – „patří kdekoli“. Bez jakékoli předpojatosti to můžeme vidět všude okolo sebe. V reklamě, kde se na nás standardizovaně usmívají krásní lidé všech možných ras a koutů světa. V přístupu k životu – „já můžu žít kdekoli, kde je internet (nebo diskotéka nebo něco jiného)“. Hodně mladých lidí přechází na tenhle model.

Je léto, tak vynechme politiku. I když třeba zrovna řešení například tisíce kilometrů vzdáleného Tibetu, oproti naopak neřešení problémů ghett na severu republiky, je typickým postojem „belong anywhere“. Pochopitelně i vše nadnárodní, globální – v televizi máme problémy kolibříka na Papui-Nové Guineji, už méně problémy Franty Vomáčky z Písku. Adoptujeme na dálku přes tři zprostředkovatele v Asii chlapečka – přineste, děti, zítra každý do školy peníze. Ale paní učitelka už nejde s dětmi nasekat dříví nebo nakoupit stařičké paní Novákové, která bydlí dvě minuty od školy.

No a já mám silný pocit, že by u paní Novákové toho dobra napáchali/y více. Patřím totiž k těm „belong somewhere“ a nemůžu s tím nic dělat. Ovlivňuje to moje názory na spoustu věcí. Mimo jiné na červencovou dovolenou.

Hodinu cesty od Prahy je krásně. Celé dětství jsem jezdíval na prázdniny na pomezí středních a jižních Čech, kraj severně od Tábora – Česká Sibiř, Mladovožicko. Je to v kopcích, je tam výrazně chladněji než v Praze i než na rovinách pod Táborem. Hlavní železniční trať na Budějovice tam musí překonat 600 metrů nad mořem (stanice Střezimíř) – identická silnice E55 (spojující Helsinborg ve Švédsku s Kalamatou v Řecku – 3305 km; a taky Benešov s Táborem :-) ) je ještě skoro o 100 metrů výše v malé obci Oldřichovec nad Voticemi.

Nikdo mi nevymluví – je to nejkrásnější kraj na světě pro silniční kolo. Jasně, jsem zaujatej, projezdili jsme tady všechny silničky s bráchou ještě jako kluci. Na kolech bez přehazovačky. A skoro nic se tu nezměnilo. Už teda nevyrábějí v parní pekárně v Mladé Vožici nejlepší chleba na planetě – teď tuhle tradici drží v Borové u Poličky, což je víc z ruky. Vždycky jsem si jako kluk říkával, když nám máma namazala čerstvý vožický chleba jen máslem a s pažitkou, že nechápu, že si ho třeba milionáři v Kanadě nenechávají posílat letecky. Milionářem jsem se nestal, v Kanadě bych nebydlel (nepatřím tam), ale lokální poslanec z Poličky, pan Martinů – mi teda aspoň každé úterý vozí ten chleba z Borové.

Moje přítelkyně ráda sportuje. Každé ráno, než jde do práce, zhruba hodinku. Taky jezdí dobře na kole. Tak naše krátká dovolená byla jasná. Projeli jsme na kole za čtyři dny Mladovožicko, Voticko, Borotínsko, Prčicko. Jako před 35 lety s bráchou.

Byla to krása. Malé udržované silničky, skoro žádná auta. Nad každou vesničkou boží muka. Dozrávající obilí. Kopce nejsou nekonečné, ale jsou všude – každou chvíli máte výhled do kraje. Blaník, Javorová skála, Strážiště. Kostelíčky a upravené vesničky. Žádné úmorné roviny, hned se schladíte v aleji či lese. Nečekaně často vyjukne nějaká tvrz, zřícenina nebo zámek. Ať už upravený hotelový nebo ruina nebo něco mezi. Odlochovice, Ratměřice, Jetřichovice, Prčice, Vrchotovy Janovice … Největší zájem turistického lidu poutalo feudální hradiště Čapí hnízdo – tam bylo plné parkoviště. Ale my jen projížděli okolo a měli to naštěstí seshora z Ouběnic pěkně rozjetý. Jinak nikde žádné davy. Taky se koneckonců říká „pusto jak u Jankova“.

Na východ od Votic, u Jankova se v roce 1645 odehrála jedna z nejkrvavějších bitev třicetileté války, kde padlo 2000 vítězných Švédů a 4000 císařských (asi se nedá říci našich). (Pro srovnání třeba ztráty Československého armádního sboru při bojích dukelské operace se udávají okolo 1800 padlých.) Ale u Jankova obě vojska také krom bitvy zcela vypálila a vyjedla všechny okolní vesnice, obyvatelstvo se rozprchlo a ráz krajiny to poznamenalo na stovky let.

No jo, ale stejně sem, do téhle krajiny pod Blaníkem, patříme.

Václav Klaus ml.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.

Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).

Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.

Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.

Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.

Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz

Hezké léto všem.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám