„Děkuji vám a adios.“ To byla poslední slova ve funkci prvního polistopadového předsedy ČSSD Jiřího Horáka. Pronesl je v únoru 1993 na závěr řeči na hradeckém sjezdu, který za dalších pár hodin zvolil do čela strany Miloše Zemana.

Horák před touto volbou varoval. Vyslovil se pro spolupráci se všemi demokratickými stranami v České republice včetně pravicových. Odsoudil Zemanův výrok, že by ČSSD pod jeho vedením šla Klausově vládě po krku: „Podobný výrok do naší politiky zavedla jiná strana. Jeho původní autor ho právě před čtyřiceti pěti lety fakticky realizoval. Tento výrok neměl nikdy z našich řad zaznít!“

Horák už nekandidoval, ale jeho koněm na sjezdu byl Jiří Paroubek, budoucí spolupracovník třeba Marťanů, jen aby udržel moc. Horák se mi tehdy zdál zastaralý a vyvolával záporné emoce až servilní náklonností vůči Klausovi. Není divu, že Zeman vyhrál. Vsadil totiž na boj proti Klausově hlásané vyvolenosti a do své armády získal spousty vojáků. Vydrželo to něco přes pět let, pak se v zájmu udržení moci spojili a od té doby jsou kámoši největší.

Mnohem později mě napadlo, že Horák, který se vrátil po desetiletích strávených v USA, možná chtěl prosadit staré, klasické pojetí sociální demokracie. Směrem k demokraticky zvolené vládě by byla kritická, ale nikoli rozbíječská, spíše kooperující. Směrem k členům a voličům by měla mít emancipační poslání, kdy by jim říkala, že systém není dokonalý, ale lepší vymyšlen nebyl, a pomáhala by jim hledat vlastní místo v tomto systému.

Po 25 letech vidíme, že všechno skončilo krachem. Nebo, chce-li někdo jemnější přístup, 140letá klasická soc. dem. nám umírá před očima. Což je milosrdnější, protože v tak požehnaném věku už nedokáže účinně působit v kulisách zcela jiné doby. Co je to ostatně za sociální demokracii (viděno klasickým pohledem), když se přihlásila do vlády jednak s pravicovým oligarchou, jednak s komunisty, poháněná strachem, že zmizí z mocenských pozic jednou provždy?

Jenže tak rozhodli členové. Emancipační linka, kterou se snažili v různé míře rozvíjet předsedové Vladimír Špidla, Stanislav Gross (ano, i on), Jiří Paroubek (ten také) a Bohuslav Sobotka, neuspěla pro nevyžádanost. Voličstvo a členstvo nejdříve ustrnulo mimo hodnoty klasické soc. dem. a pak zahájilo přesun k národnímu socialismu, který se zdá být v české společnosti zakotven pevněji než sociáldemokratismus.

Tvářemi strany jsou dnes Jan Hamáček, Jiří Zimola a Jaroslav Foldyna. Kdysi to bývali Miloš Zeman, Petra Buzková a Stanislav Gross. To byly ještě ty staré časy. A stařence dnes říkáme tiché adios.