Závěrečná prohlášení přijatá na konec summitu na krásném letním ostrově jsou totiž natolik obecná, že to už rozhodně lepší byla ujednání minulá. Ta, která KLDR stejně nedodržela. Tentokrát ale v podstatě nic konkrétního neslíbila. Žádný přesně určený plán postupu světlo světa nespatřil. Takže i přes historií potvrzenou nedůvěryhodnost Severní Koreje se nemusíme bát porušení jejího slova.

Jednající strany se totiž zavázaly k následujícímu: „Navázat nové vztahy mezi USA a KLDR, a to v souladu s touhou lidu obou zemí po míru a blahobytu. Spojit síly k vybudování trvalého a stabilního mírového režimu na Korejském poloostrově. Severní Korea potvrdila deklaraci z 27. dubna 2018 a svůj závazek usilovat o úplnou denuklearizaci Korejského poloostrova. Spojené státy a KLDR se zavazují k vyzvednutí ostatků válečných vězňů, včetně okamžité repatriace těch, kteří již byli identifikováni.“

Ano, je to tak. Tolik humbuku kvůli pár řádkům neurčitých prohlášení. Co je ale ještě horší, nic vlastně neslíbily ani Spojené státy. Kromě toho, že už nebudou vojensky cvičit s Jižní Koreou. Protože je to „drahé“. Takže Kimova armáda může být v klidu a Čína má další důvod k radosti. Na rozdíl od jejích konkurentů v dané oblasti. K tomu je třeba přičíst ještě odmítnutí Donalda Trumpa zabývat se lidskými právy. Což znamená, že desítky tisíc lidí v Kimových pracovních lágrech budou strádat dál.

Veškerý výsledek je tedy následující. Donald Trump získal zase možnost naparovat se jako páv před kameramani a mikrofony, plnit stránky novin a serverů a plést z nevábného materiálu bič. Tvrdit, že uzavřel historickou dohodu. Přitom ale jen doprovodil po červeném koberci diktátora, o kterém ještě nedávno říkal, že vede „nejodpornější režim na světě“, na výsluní mezinárodní politiky. Jak moc se touží do Bílého domu podívat zahraniční politici, ať už v něm sedí kdokoliv, víme přece moc dobře i u nás.

V neposlední řadě Donald Trump prokázal svou věrolomnost. Zatímco s diktátorem byl samý úsměv a vtip, nedávno opět napadl partnery a historické spojence v rámci G7. Závěry jednání s nimi doporučil zpětně po cestě letadlem nepodepsat, protože se mu nelíbila tisková konference kanadského premiéra.

Navíc Kim Čong-un by byl blázen, kdyby se vzdal jaderných zbraní. Vždyť Trump roztrhal jako papír íránskou dohodu. Neboli komplexní ujednání symbolizující vrchol dvanácti let diplomacie. Za co stojí bezpečnostní záruky výměnou za vzdání se jaderného arzenálu a programu, dokázal osud Ukrajiny a libyjského vládce Muammara Kadáfího. V konečném důsledku nám tedy opět nezbývá než doufat, že éru Donalda Trumpa přežijeme ve zdraví. Bez obchodních i jiných válek. A poučit se směřováním k větší samostatnosti Evropy.