Tento úvod k pozvánce na demonstraci mě zaujal typičností: „Nepolitická demonstrace proti vládě podporované komunisty a extremisty. Chceme, aby Babiš ustoupil a umožnil demokratickou vládu.“

Demonstrace už proběhla pod heslem: „Babiši, odstupte! Obětí totality už bylo dost, nepřipusťme další!“ Jistě jste si v novinách přečetli, že dojatý Babiš se zastyděl a odstoupil. Nejmenované zdroje dokonce hlásí, že odešel do kláštera, kde mu budou dělat společnost surikaty a Faltýnek.

Pořádat nepolitickou demonstraci, která má výsostně politické požadavky, to je jako dát dohromady tým hráčů stolního fotbálku a jít s tím na Barcelonu za skandování: „Messi, vzdej se, už tě bylo dost!“ Podobné akce mají smysl pouze za dvou nezbytných podmínek.

Za prvé je to jako v listopadových dnech 1989 na Letné nebo jako minulý měsíc v ulicích a na náměstích Jerevanu. Jinými slovy svou vůli přímo diktují statisíce lidí mimo politický systém.

Pavel Bělobrádek například na podobné akce nechodí zásadně. Miroslav Kalousek na ně naopak chodí pravidelně, ale toho dnes nikdo nechce.

Za druhé jsou připraveni a nemohou se dočkat naplnění své role politici, kteří stojí v čele protestů a později v čele státu. Jako Václav Havel v roce 1989 a Nikol Pašinjan před pár dny v Arménii.

Nic z toho v Česku nemáme ani náznakem. Demonstrantů je málo. Politiky a politiků se štítí jako malomocných. Politici - míním ty, kteří by se teoreticky mohli stát tvářemi společenského protestu - jsou také vesměs někde jinde.

Pavel Bělobrádek například na podobné akce nechodí zásadně. Miroslav Kalousek na ně naopak chodí pravidelně, ale toho dnes nikdo nechce. Ztělesňuje totiž opak hesla, které vévodí českému veřejnému prostoru. Heslo má dvojí podobu, „Nějak bylo, nějak bude“ a „To chce klid“.

Jen mikroskopické částečky společnosti jsou s to žít s vědomím, že ve skutečnosti vymknuta ze svých kloubů doba šílí a že pravděpodobně bude hůř. Ale mezi politiky, kteří by měli být v prvních řadách a bít na poplach, dnes žádného obětavce nenajdeme. Potenciální opoziční lídři se chtějí spíše věnovat rodině - a kdo by je za to odsoudil? I takový Andrej Kiska v úterý odůvodnil rozhodnutí nekandidovat znovu na úřad prezidenta péčí o rodinu. [celá zpráva]

Upřímně řečeno je lidské nejít do páchnoucí špíny, která navíc skýtá pramalou naději na očistění. Pak ale zákonitě drží otěže jedinci, pro které není překážkou na cestě za kýženou mocí vlastní vymknutost z kloubů a chování, které popírá běžné vzorce.

Kdo chce zapalovat, musí být v tomto smyslu stejně mocensky vyšinutý jako Miloš Zeman nebo Andrej Babiš. Slaboučký kouř z nesmělého ohýnku jen dráždí oči.