Článek
Prosadila se zde posedlost rasou, jakési nepochopitelné nutkání akademické elity interpretovat svět pod zorným úhlem zcela nepodstatné záležitosti. Na hlavu postavený rasismus antirasismu. Samozřejmě víme, že se tato potřeba zrodila z komplexu, v Americe z otrokářství a ještě nedávné segregace, v západní Evropě z kolonialismu a nacistického holokaustu.
Vzdělanci by ale měli vědět lépe, jak malou roli v životě normální byť smíšené společnosti hraje rasa. V diskusích o výhodách či nevýhodách multietnické společnosti jde o kulturní politickou a civilizační soudržnost, bez níž zanikne tradice kultura i demokracie.
Jak může The Economist jásat nad třímiliónovým Manchestrem, že eviduje více než sto národností! V čem je ona samozřejmá výhoda společenské minestrone vykořeněných lidí? A co má nesouhlas s vytvářením takového nového lidu společného s rasismem?
Fyziologií se sikhové, hinduisté a muslimové z indického subkontinetu téměř neliší a pocházejí někdy i ze stejného města, ale jaké mezi nimi existují ohromné civilizační rozdíly. Sikhové a hinduisté nejen významně přispívají k britskému blahobytu, jsou natolik loajální vůči britské koruně a kultuře, že s ní téměř splývají, aniž by se museli vzdávat svého náboženství, o Pakistáncích a islámu to až na výjimky neplatí.
Kdo vymyslel, že při přijímání nových spoluobčanů nesmíme „diskriminovat”?
The Economist považuje za největší zlo sekulární hřích téměř neexistujícího rasismu a proto má potřebu vyzdvihovat opak, čili otevřenou společnost bez hranic, tu jedinou na světě, kam se může každý nastěhovat. Multirasová smíšená společnost je podle něj morálně nadřazena, přestože není vůbec zřejmé proč.
Zároveň se zdá, že poskytuje protagonistům pocit morální nadřazenosti nad tupci a hlupci, kteří by se chtěli uzavírat ve své kultuře. Odkud se bere u vzdělanců sebenenávist vůči vlastní společnosti a kultuře, kterou by měli podporovat, tak jak to činí všechny ostatní civilizace?
Jakmile myšlení propadne ideologii, musí na svou obranu a propagaci lhát. Redakce to umí rafinovaně zabalit. Začne příběhy úspěšné integrace uprchlíků v chudé Ugandě, pokračuje popisem potíží Syřana v Holandsku, jemuž byrokracie znemožňuje už tři roky pracovat a na obranu masové imigrace řekne, že se musíme naučit „vytvářet 'nízkopříjmovou práci’ vhodnou pro nekvalifikované příchozí” nebo alespoň poloviční úvazky jako v Německu.
Samozřejmě našim špatně placeným dělníkům práci neuberou, neboť se podle jedné studie z Dánska přestěhují za lépe odměňovaným zaměstnáním.
Časopis už také léta argumentuje, jak příchozí zvyšují HDP. Ovšem v součtu. I masa sebevětší chudiny skutečně číslo zvýší, ale HDP na hlavu sníží. Společnost na přílivu špatně zaměstnatelných lidí a na sociálních dávkách závislých početných rodin zchudne, nemluvě o problémech s kriminalitou. To ale naše idealisty nezajímá. Hlavně, že se zbaví svého morálního komplexu.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Kouzlem nechtěného je ve stejném čísle zmínka o automatizaci, která má časem odstranit 50 procent veškeré rutinní práce. Máme se na co těšit.