Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: O ovcích a lidech

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Včera jsem věnoval několik hodin přímému přenosu z Arménie. Vrcholila tam vlna protestů, která byla ohlášena jako hnutí inspirované československou sametovou revolucí. Premiér Serž Sargsjan, proti němuž deset dnů klidně demonstrovaly davy čítající i přes 100 000 lidí, odstoupil z funkce.

Vyvolal hněv spoluobčanů tím, že slíbil, že po deseti letech prezidentství už nebude v politice, přesto nechal odhlasovat změnu systému z prezidentského na parlamentní a od parlamentu se nechal zvolit premiérem. Za roky jeho vládnutí pochopili i dřívější stoupenci, že sliby, že bude líp, skončily bohatnutím Sargsjana a jeho klanu.

Mne oslovily dvě věci. Zaprvé souvislost s naší nedávnou debatou, za jakých okolností jsou účinné protesty občanské společnosti. Sargsjan nejdříve opustil setkání s lídrem opozice Nikolem Pašinjanem s prohlášením: „Strana, která získala ve volbách nějakých sedm procent, nemá právo mluvit jménem lidu.“ Po dvou dnech řekl: „Mýlil jsem se. Pravdu měl Pašinjan.“

Zadruhé byl videostream z Jerevanu doprovázen audiochatem, který mě přenesl do jiné politické kultury, než na kterou si člověk nechtěně zvykne v podání domácích slušnoobčanů či otevřených a skrytých xenofobů. O probíhajících událostech debatovali Arméni, Rusové, Ukrajinci, Gruzínci, Ázerbájdžánci a jeden vyjukaný, ale přece jen mluvící Bělorus. Dialog plný vzájemného respektu jim umožnila znalost ruštiny. Byla-li to nová internacionála, pak to byla internacionála chytrých a vychovaných lidí.

Dost ale bylo lyriky, pojďme domů. Prezident Miloš Zeman zvěstoval na sjezdu KSČM nadcházející účast levice jako celku na řízení věcí veřejných a na tvorbě vlády. Komunistům popřál, aby svět šel nalevo, ale dá to prý práci. Zemanem protlačovanou „vládu levice“ má řídit velkouzenář, který odmítne odstoupit, i kdyby byl odsouzen zde. To patrně bude splnění levicových snů, peněžní žok držící vládu v šachu.

Ve stejný den, kdy Zeman lákal komunisty do kostelecké vlády, jsem poslouchal pamětníky k 50. výročí založení KAN. Pak jsem si přečetl projev opravdového levicového bouřliváka Ivana Svitáka na schůzi KAN v roce 1968.

Tehdejší základní otázku Pražského jara formuloval takto: „Má šest miliónů – nestraníků – občanů tohoto státu stejná politická práva jako členové komunistické strany, nebo jim má být jen dopřána větší dávka svobody, neohrožující privilegia straníků?“ Dnes můžeme dosadit místo členství v KSČ příslušnost k holdingu (i tu vládní) nebo k voličům Miloše Zemana, neboť ostatní by měli podle prezidenta právo jen držet ústa.

Sviták tehdy vyzýval: „Už nikdy jako ovce! Už nikdy jako ovce!“ V Arménii je přes 650 000 ovcí. Ale do ruky to tam teď vzali lidé.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám