Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Po pádu Islámského státu vstávají staronoví bojovníci - Alex Švamberk

Novinky, Alex Švamberk

Varovná slova, že ani po pádu Islámského státu nezavládne v Sýrii a Iráku klid potřebný k obnově a radikálové opět zvednou hlavu, se naplnila dříve, než se čekalo. Ze samozvaného chalífátu zůstalo jen posledních pár enkláv, ale na severozápadě Sýrie je stále aktivnější Al-Káida. V Iráku zas vznikají nové skupiny přesně podle refrénu staré dělnické písně „i kdybychom padli všici/vstanou noví bojovníci,“ byť ta nemluvila o islámských radikálech.

Foto: Tomáš Reiner, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Vyvrácení Islámského státu představovalo jen porážku jedné, byť ve své době nejmocnější skupiny sunnitských radikálů, která dosáhla nebývalého úspěchu, když ovládla rozsáhlá území v Iráku a v Sýrii. Salafistické myšlenky návratu k doslovnému výkladu koránu však žijí dál, stejně jako touha po emirátu spravovaném podle islámského práva šaría nebo idea vést džihád mečem proti nevěřícím.

Zástavu nyní třímá skupina Haját Tahrír aš-Šám, která ovládá značnou část syrské provincie Idlib. Pod tlakem syrských provládních sil je sice zatlačována, ale už ukázala, že je schopna provádět promyšlené a nebezpečné útoky. Na konci loňského roku ostřelovala novými raketami ruskou leteckou základnu Hmejmím v Sýrii, kde se jí podařilo zničit a poškodit osm ruských letounů. O několik dní později nad ni ze vzdálenosti desítek kilometrů vyslala ozbrojené drony. Především se jí podařilo sestřelit ruský bitevník Su-25, protože se jí podařilo získat ruční protiletadlové rakety, které se dají použít i při teroristických útocích proti civilním letadlům.

Nebezpečí je velké vzhledem k tomu, o jakou skupinu jde. Jméno je sice nové, ale v této zastřešující organizaci se sešlo několik nechvalně známých radikálních organizací včetně Džabhát Fatah aš-Šám, což je přejmenovaná Fronta an-Nusra. A od ní vedou stopy k Al-Káidě. An-Nusra sice se změnou názvu oznámila, že se s Al-Káidou rozešla, ale těžko někdo uvěří, že by opustila její ideologii. Podle amerických tajných služeb zakladatel Fronty an-Nusra Muhammad Džulání, který zastává i vysokou pozici v nově zastřešující organizaci, je stále věrný ideologii Al-Káidy. A že vazby trvají, loni v listopadu nepřímo potvrdil i vůdce Al-Káidy Ajmán Zavahrí: „Chci definitivně potvrdit, že jsme nikoho nezbavili slibu věrnosti, který nám dal.“

Američané i Rusové se navíc shodují, že Al-Káida má v Sýrii silné pozice, možná je tam dokonce ze všech blízkovýchodních zemí nejsilnější, i když nelze zapomínat na jemenskou Al-Káidu na Arabském poloostrově, která těží z bojů mezi vládními silami a vzbouřenými šíitskými Húsii.

Haját Tahrír aš-Šám na rozdíl od Islámského státu nepronáší silná slova o obnovení chalífátu sahajícího až do Evropy, nezavádí ty nejtvrdší podoby islámského práva šaría a nelibuje si v okázalém teroru. Soustřeďuje se na boj proti syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi, což mu získává popularitu nejen u radikálů, ale také u sunnitů a Asadových odpůrců. Je totiž poslední skupinou schopnou vzdorovat syrské armádě a s ní spojeným šíitským milicím.

Dění v Sýrii ukazuje, že teroristé rozhodně nejsou poraženi a že Al-Káidu nezlomilo ani zabití jejího vůdce Usámy bin Ládina v květnu 2011, které s odstupem času ztratilo na působivosti. Al-Káidu to neochromilo a Džulání byl vyslán do Sýrie, aby tam ustavil její pobočku už v srpnu 2011. Byť jím vedenou An-Nusru nakonec na východě Sýrie převálcoval Islámský stát, i ten pochází ze stejné líhně. Jeho vůdce abú Bakr Bagdádí byl vysoce postaveným členem odnože Al-Káidy v Iráku, ze které se pak stal Islámský stát. Pravda, pak se rozešli a nemohou si přijít na jméno, ale ideologie je stejná. A to, že se nyní Džulání soustřeďuje na boj proti Asadovi, neznamená, že v budoucnosti nebude mít zájem podniknout útoky na Západě.

Nejde však jen o Haját Tahrír aš-Šám a syrskou provincii Idlib, kam přešli mnozí bojovníci Islámského státu. Další se stali v Iráku členy nové skupiny Bílé prapory, kde se spojily kurdské ropné mafie. Ze svých základen v horách Džambar podnikají hojné útoky na ropná pole i ropovody, aby mohli dál žít z načerno prodané ropy. Ovládla však také nějaké vesnice u Tuz Churmatu, protože irácká vládní vojska odtamtud loni v říjnu po kurdském referendu vytlačila kurdské pešmergy až za hranice iráckého Kurdistánu. Uhlídat ho však nedokázala a uvolněný prostor využili radikálové, kteří se pokoušejí spojit s dalšími zbytky bojovníků islámského státu u Havídži.

Alex Švamberk

Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.

Trochu se ulevilo i zbytkům Islámského státu na hranicích Sýrie a Iráku, kde proti němu bojují Syrské demokratické síly. Jejich jádro tvoří kurdské milice YPG, které současně čelí vpádu tureckých sil u Afrínu, kam už přesunuly část svých jednotek. Marně Američané vyzývají Turky ke zdrženlivosti, protože Islámský stát není poražen a je třeba zabránit jeho reinkarnaci, jak se to stalo už v roce 2011, nebo přerodu v novou organizaci. A to by mělo být hlavním a dlouhodobým společným cílem, protože i plány salafistů a džihádistů jsou dlouhodobé a nebezpečné pro Západ stejně jako pro Rusko a ve výsledku i pro země na Blízkém východě. Ani ty netouží být pohlceny nějakým dalším chalífátem.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám