KOMENTÁŘ: Věcná a hysterická politika - Václav Klaus ml.

Co se týče prezidenta, psal jsem o tom minule, že přímá volba je omyl. Dnes k tomu dodám jen dvě věci. Zaprvé: Při klasické nepřímé volbě bychom neměli v roce 2013 současného prezidenta a dnešní volby by tak mohly být pro někoho, nikoli jen proti někomu.

Zadruhé: Spousta mých známých včetně mé přítelkyně nejde volit, protože „se to nedá nikomu z nich hodit“. Řada mých známých volí Zemana, řada mých známých volí Drahoše. Někteří je dokonce aktivně podporují. Tohle všechno je normální. Jen s tím, že někteří označují opačnou skupinu za „horší polovinu národa“.

Když opustíte velkou politiku a zbyde taková ta normální – zůstane vám do všeho se montující stát, nárůst úřednictva, předpisů, pokut, papírů a všeho. Vesnice mají zavřené krámky a hospody kvůli EET. Větším firmám EET tak nevadí, stejně již měly vlastní systémy kontroly a všeho – ale jsou úplně na prášky z kontrolního hlášení. Tedy zodpovídání za své dodavatele a jejich evidence a vykazovaní. Na všechno je dotace, normální už není pracovat, normální je čerpat. To „dlouho“ vydrží – s tím tu Asii předhoníme v ekonomickém růstu raz dva. Hodně to motivuje ty české střední slušné podniky – všechny ty investiční pobídky pro zahraniční giganty a podobně.

Ve školách máme inkluzi, přestože fakt, že některé nemocné nebo hloupější děti chodily do normálních škol – to tady bylo vždycky a taky vždycky bude, i až odezní tahle ideologická hysterie. A ani to cizí slovo „inkluze“ na to nepotřebujeme. Ale když do normálních škol žene stát všechny masově a plošně a zavádí k tomu tuny a tuny papírů, byrokracie, ideologie, asistentů a zmatků – školy jsou z toho pochopitelně dost zdecimované.

Pár dětí v republice nechodilo do školky (většina z nich má pak absence a minimální zájem i ve škole), ale my to neřešíme sociálními programy nebo logicky přípravnými třídami – zavedli jsme radši povinnou školku pro všechny. Omluvenky, byrokracie, nárokovost, roztažení povinné docházky o rok.

A padesát dalších věcí, co ve školách není dobře, je složité, vyhovuje líným a neschopným, demotivuje pracovité a schopné.

Co s tím člověk může dělat? Z hlediska školských věcí přibylo ve Sněmovně racionálnějších poslanců výrazně. Nezbývá než zkoušet novelami postupně pár nesmyslů navrátit nazpět. Zrušit. Budu teď podávat zhruba jeden zákon týdně. Není moc času, až vznikne stabilní vláda (třeba ANO–ČSSD s podporou KSČM), budou všichni poslanci hlasovat jednotně podle stran (koalice–opozice) a neprojde už skoro nic.

Věková inkluze (masově dvouleté děti do školek) – věřím, že s novelou navracející tenhle nesmysl uspěju. U inkluze je nejprve potřeba nastavit zdravé financování škol (aby ty miliardy sypané do systému končily u učitelů a ve školách) a pak se dá teprve nastavovat systémová (a finančně lukrativní) podpora dětí s postižením. A i princip, že speciální a praktické školy mají své místo v systému a nejsou otloukánkem určeným k likvidaci vyhladověním. Každé dítě je jiné a má jiné předpoklady, možnosti, rodiče…, nelze na všechny brát jeden ideologický metr a někam s nimi v systému šíbovat. Nejde nutit normální školy, že musí akceptovat úplně všechno (všechny žáky) a nějak „si s tím poradit“.

Čím více se budou racionálně řešit „malá“ témata a čím bude méně „velké“ mediální politiky, tím lépe. A je třeba to zkoušet.