Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Na co celostátní politici zapomínají - Lukáš Jelínek

Novinky, Lukáš Jelínek

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Před několika dny jsem si až na Valašsku uvědomil, jak pražská témata zajímají i lidi ve zbytku republiky. Hlavní město je prostě také jejich. Zároveň se potvrzuje teze, že politici, kteří chtějí pozvednout kvalitu života prostřednictvím mezd či důchodů, by měli v podstatně širším rámci uvažovat i o obhospodařování veřejného prostoru.

Foto: Petr Horník, Právo

Lukáš Jelínek

Článek

Ve Vsetíně, zeleném městě obklopeném horami, se mě postarší pán ptal na osud plácku (piazzetty) před pražským hotelem InterContinental, o němž Právo opakovaně psalo.

Když se nějaká otázka nakousne v médiích, ožije i před očima těch politiků, kteří jí dosud pozornost nevěnovali. Též proto se nad diskutovanou výškovou budovou, jež by měla s hotelem sousedit, nejspíš zvolna zavírá voda.

Srdce Prahy vedle budov, jež slouží k zajištění služeb nebo kultury, potřebuje i místa pro odpočinek – lavičky, fontány, parčíky, pomáhající mimo jiné v létě bojovat s vysokými venkovními teplotami.

Nad argumentací Institutu plánování a rozvoje, jenž za kontroverzními vizemi stojí, že „města s nejvyšší kvalitou života mají obvykle vyšší hustotu zalidnění a menší podíl veřejných prostranství“, se pozastavil historik architektury Zdeněk Lukeš, když připomněl, že „centrum Prahy má středověký urbanismus, a je tudíž mnohem hustěji zastavěno než srovnatelné metropole“.

Jeho kolegovi Rostislavu Šváchovi se pak zdá, „že o všem rozhoduje tlak developerů, kterým jdou úřady na ruku, a aspoň uvnitř Prahy se prosazují architekti s dobrými konexemi na úřadech i u městských politiků“.

V tom je jádro pudla. My laici sotva můžeme konkurovat architektům v jejich odborné debatě. Leč jsme též obyvatelé měst a voliči – a bedlivě sledujeme, jaké vlivy se odrážejí na verdiktech politiků. Nepochybně k nim patří také působení developerů, na ně navázaných lobbistů, ale i architektů.

Osud jedné ulice nebo jednoho náměstí může být politikům šumafuk. V jejich očích o nic extra nejde. Ne tak v očích lidí, kteří chodí nohama po zemi. Ti se občas dokážou sjednotit v občanských sdruženích či za naléhavě zformulovanými peticemi. Je však spousta příkladů, kdy rozhodování o veřejném prostoru – zeleni, výstavbě, úpravě dopravy… – probíhá za apatie veřejnosti, a naříkáme až nad rozlitým mlékem.

Lukáš Jelínek

Český politolog, absolvent Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se systémy politických stran a moderní československou historii. Byl ředitelem Masarykovy demokratické akademie, jež je sociálnědemokratickou vzdělávací institucí a kde dodnes působí. V politice zastával funkci poradce předsedy vlády Vladimíra Špidly a předsedy Sněmovny Lubomíra Zaorálka. Publikuje také v médiích, kde nejčastěji komentuje českou politickou scénu.

Přitom moderní město je nejen lokalitou, kde pracujeme a nocujeme, ale je i zázemím pro oddych, sportovní nebo kulturní vyžití. To už není námět pouze pro komunální politiky. Tvář Česka, včetně měst a vesnic, musí koncepčně zajímat strany na celostátní úrovni. Letošní volební programy v tom jsou skoupé, ačkoli i ve Vsetíně mají o vzhled Prahy zájem.

Reklama

Výběr článků

Načítám