Za svých sto dnů v úřadu se setkal snad se všemi světovými představiteli, od Trumpa, Merkelové přes Netanjahua až k Putinovi. Ale hlavní problémy čekají mladého politika hlavně na domácí scéně, a zde nestačí jen prohlášení a tiskové konference, ale musí přejít ke konkrétnímu činům.

I na domácím poli se Macron a jeho ministři vyznačují silnou hyperaktivitou. Jeden nápad stíhá druhý, jedna personální změna následuje druhou, z nichž nejznámější bylo nahrazení hlavního generála francouzského armádního sboru de Villiers.

Jenomže těmto změnám předchází vždy mediální show. Kde původně oznámený záměr se jistě několikrát změní a finální výsledek je pak k nerozeznání od původního plánu. Macron velmi rád zkouší reakci tisku a veřejnosti předtím, než se skutečně rozhodne pro dané řešení.

Dobrým příkladem byla ohlášená změna příspěvku na bydlení, který nejenom sužuje státní rozpočet výdajem 18 miliard eur ročně, ale i pokřivuje trh s nájmy ve velkých městech. Reforma je tedy nutná, i když narazila na odpor u levicových poslanců. Na tento nátlak nakonec Macron zvolil velmi malou reformu, která spočívá v plošném snížení příspěvku o pět eur. I toto řešení však sklidilo kritiku, protože úspora dosahovala podle odhadů pouhých 32 miliónů eur, tedy něco okolo 2,2 procenta z celkové částky. Tolik řečí pro tak malý výsledek.

V polovině září by Macron měl nechat odhlasovat reformu zákoníku práce. Už teď se však ozývají rozporuplné hlasy: politici napravo ji soudí jako nedostatečnou, zatímco ti nalevo zase jako antisociální za ztrátu výhod zaměstnanců. Je velmi pravděpodobné, že text reformy se ještě bude měnit v závislosti na tom, kolik odborářů se mobilizuje v chystané stávce na 12. září.

V záplavě událostí a dohadů je důležitě prodrat se ke skutečným údajům a změnám, ke kterým ve Francii dochází. Jeden takový údaj existuje. Macronova vláda odsouhlasila zvýšení RSA (příspěvek, který dostávají všichni, kteří nepracují a nemají nárok na podporu z nezaměstnanosti) ze současných 536 na 545 eur měsíčně. Přidat peníze sociálně slabým jistě není nic špatného, jenomže minimální čistá mzda v roce 2017 vzrostla z 1143 na 1153 eur. Tedy skoro dvojnásobně menší procentuální růst než životní minimum.

Navíc ti, kteří pracují, mají daleko menší příspěvek na bydlení, navíc platí daně a přepravu do práce. V takzvaně sociálně slabých čtvrtích se často lidem nevyplatí pracovat v nekvalifikovaných profesích, neboť výsledný rozdíl mezi přídavky a mzdou je velmi malý.

Navíc zvýšení životního minima je považováno za tradiční levicový krok. Macron se však snaží najít podporu na pravici, ale zde to bude mít s takovými kroky těžké. Zvýšení životního minima je pravicí často považováno za kupovaní hlasů sociálně slabých a podporu migrantů, kteří mají na dávku nárok, pokud je jejich situace úředně v pořádku.

Macron tak vyslal nebezpečný signál, že ve Francii je lepší zůstat doma než se snažit pracovat za minimální mzdu.