Kleky klek! To se ponese českou kotlinou, hvozdy a žlutými poli s řepkou olejkou ve chvíli, kdy se stát bude řídit jako rodinná firma. Z Česka bude České hnízdo. Klekání třikrát denně poslouží zaměstnancům, aby se pomodlili, ať se zítra neklečí na nich. A aby vštípili dětem, že když nebudou zlobit, tak na ně pochopové možná nekleknou.

Nemusíte psát pod článek, že autor přehání. Autor to dělá záměrně. Vychází ale z faktů, které tuto chmuru dovolují, ne že ne. Nahrávka, na které se Andrej Babiš zjevně raduje, že „naši klekli na tu FAU Přerov“, je autentická, sám to dosvědčil. Nahrávka je zde, doznání pak zde.

Opavská firma FAU má sklad v areálu Prechezy, která patří do Babišova Agrofertu. Po zásahu finanční správy skončila FAU v konkurzu. Krajský soud v Ostravě v minulosti rozhodl ve prospěch firmy a rozhodnutí finanční správy i celníků zrušil. To se ale stalo v zemi, která není Babišovou rodinnou firmou. Po poslední nahrávce nemůžeme mít jistotu, že v Českém hnízdě by do soudní síně nepřiletěl pelikán se vzkazem v zobáku a nevykřikl by: „Kleky klek!“

Z druhé strany by tento postup jistil pán, který chce být podruhé českým prezidentem a jemuž by žádná hnízda rozhodně nevadila, jen kdyby měl své vlastní na Pražském hradě. Miloš Zeman už mluví otevřeně. I když nemá žádné důkazy, tvrdí, že vyšetřování kauzy Čapí hnízdo je policejní provokací, kterou ovšem – ta znalost detailů! – nezosnoval ministr vnitra ani policejní prezident, ale nějaký policajt. A toho by prezident rád vyhodil. Tak pravil, ač na to nemá z ústavy nejmenší právo. Však v Českém hnízdě by příslušná místa, z nichž lze tento vyhazov nařídit, jistě obsadili lidé se správným profilem a smýšlením – ti „naši“. Tedy „jejich“.

Shodou okolností jsem právě dočetl mimořádně zajímavou knihu, která letos vyšla v Rusku. Jmenuje se Vládce částeček prachu poletujících v slunečních paprscích a je to neobvyklý, fakty podložený pohled na osobnost Vladimíra Lenina. Postupy, které pozorujeme u Andreje Babiše a Miloše Zemana, jsou jednoznačně vypůjčené z arzenálu exklasika, který se sám přiznával, že často jedná jako posedlý ďáblem. Je to opravdu jako přes kopírák. Včetně nevybíravých nadávek na adresu každého, kdo se znelíbí.

Autor Lev Danilkin uvádí spoustu příkladů, které Lenina charakterizují jako lidskou zrůdu. Má ale pro něj omluvu: prý byl oddán myšlence pomoci utlačovaným. Naši žáci vzteklého exklasika však podezření, že mají nějaké ideové důvody, nikdy nevzbudili.