Sociálními sítěmi proběhla kritika prezidenta Miloše Zemana, který se nevyjádřil k výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Stejně jako loni. Hradní mluvčí vysvětlil, že Zeman protestoval hned po invazi, což ho mělo stát členství v KSČ a ztrátu zaměstnání, takže se k těmto chvílím se dnes vrací nerad.

Zeman se ale k okupaci, která začala v roce 1968, vyjádřil jasně. A to už jako hlava státu. Bylo to v okamžiku vojenského zásahu Ruské federace na Krymu v roce 2014. Tehdy mimo jiné prohlásil: „…máme své zkušenosti s vojenskou intervencí z roku 1968. A domnívám se, že jakákoli vojenská intervence vytváří hluboký příkop, který po generaci nelze zasypat.“

Neuplynul však ani půlrok a český prezident začal k Ukrajině mluvit tak, jako kdyby mu projevy psali v Kremlu. Hodně to připomínalo léta po invazi v roce 1968, kdy tato harmonie byla rovněž na denním pořádku. Chování současného prezidenta však není až tak zajímavé. Za prvé se už nějaký čas nikde neobjevuje a k ničemu se nevyjadřuje. Za druhé se brzy stane minulostí a upadne v zapomnění. Mnohem důležitější jsou lační konzumenti určitého pohledu na svět, kteří momentálně mají Zemana za svůj mocenský pilíř.

Aby bylo zřejmé, co mám na mysli, nabízím dvě ukázky. První je z vysílání okupační stanice Vltava v roce 1968 zde. Druhým artefaktem je pořad současné ruské státní televize o vpádu do Československa v roce 1968. Je lepší ho zhlédnout až po té Vltavě. Pak hned vynikne, že se pohled okupantů roku 1968  a státních ideologů v roce 2015 v zásadě neliší zde.

Nám by nemělo uniknout, že tímto jazykem dnes mluví různé weby, které nacházejí vděčné příznivce v české společnosti na všech formálně vzdělanostních úrovních. Jinými slovy je tu značné množství lidí, kteří souzní mnohem víc s tehdejšími okupanty a dnešními kremelskými ideology než s demokraty. Bylo by dobré vědět proč.

Nabízím hypotézu. Plzeňský podnikový časopis Škodovák na invazi 1968 zareagoval textem na první straně pod fotkou Leninova pomníku, kdy Československo přirovnával k ženě zrazené milovaným mužem (SSSR). Kdo viděl Lynchův Modrý samet, vybaví si epizodu s Dorothy, která prožívá orgasmus, jen když je bita, proto v milostném roztoužení šeptá: „Uhoď mě!“ zde.

„Uhoď mě!“ prosí milovníci tvrdé ruky a hrubé síly celé ty roky kohokoliv, kdo je k mání, a budou své sladké trýznitele vyhledávat i po Zemanovi s Putinem. Jen nikdy nebudou tak krásní jako Isabella Rosselliniová :-).