To bychom nežili mezi lidmi, ale mezi anděly, kdyby se na prezidentské kandidáty, kteří mají šanci ohrozit Miloše Zemana, nezačaly objevovat veřejně šířené pomluvy zde.

Jak Jiří Drahoš tak Michal Horáček na anonymní hanopisy už zareagovali zde a zde. Potud je faktická stránka příběhu naplněna. Hovořit ale má cenu o tom, co je to za jev, který přece s Drahošem a Horáčkem nezačal a ani s nimi neskončí.

Jiří Drahoš požádal své IT spolupracovníky, aby se pokusili najít, odkud jsou pomluvy šířené, aby mohla původce případně stíhat policie. I kdyby se to povedlo a pachatel by byl dopaden a odsouzen, stejně by se ale Drahoš s Horáčkem nevyhnuli hnusu, který na ně budou dál vylévat někteří spoluobčané. Praxe to potvrzuje.

Anonym se z definice skrývá, můžeme však snadno najít analogické metody v prezidentské kampani Miloše Zemana před volbami 2013, kdy se šířily pomluvy na jeho soupeře Karla Schwarzenberga a Zemanovi příznivci je nadšeně hltali. Proto je zajímavější než nalezení zadavatele hanopisů pokus o vytvoření psychologického portrétu bytostí, které jsou vděčnými zákazníky. Zde nám, jako v mnoha dalších případech, pomohou národní klasikové.

Alegorické drama Ze života hmyzu vydali Karel a Josef Čapkové v roce 1922. Už tomu brzy bude sto let. Hmyz je však věčný a tyto alegorie neztrácejí aktuálnost. Chrobák, Chrobačka a Cizí Chrobák, který první dva okrade o středobod jejich života, krásnou, nádhernou kuličku, jsou postavy, které nám vysvětlí nitro lačných požíračů pomluv. Nechci si odepřít rozkoš ocitovat slova Tulákova o Chrobácích, v nichž je cítit autorská ironie:

„Nechtějí užívat, chtějí jen něco mít, nejsou to kavalíři, ale zas je to lid; moudře se drží země, věří jen v to, co trvá, pokorně staví své štěstí, i kdyby z mrvy bylo; krátce je cítit rozkoš, dlouho je cítit mrva. I kulička je něco. I kulička je dílo. Když práce nevoní, tak voní výdělek. Miluješ pro sebe, buduješ pro celek, pracuješ pro jiné, a mamoníš-li, inu, i mamonit je ctnost, když je to pro rodinu. Rodina má svá práva, rodina všechno světí, a kdybys třeba krad, vždyť jsou tu sakra děti.“

Upozorňuji, že poslední věta se zrodila v hnízdě Čapkově, nikoli Čapím.

Chrobákům nikdo nevymluví představu, že svět sestává z různě bohatých hovniválů starajících se výhradně o své kuličky. Vše ostatní považují za přetvářku a věří, že na každém šprochu je pravdy trochu. Za každou pomluvou najdeme Chrobáka. Jako autora, či jako konzumenta.