Článek
Setkání byl přítomen i Trumpův blízký spolupracovník a zeť Jared Kushner, kterému nyní možná hrozí vyšetřování. Kvůli zapírání schůzek s Rusy už padli tři prezidentovi nejbližší spolupracovníci a demokraté doufají, že nakonec „na tajné srozumění s putinovci” (collusion) padne i sám Trump.
O tom, že se Putinovi hackeři vloupali demokratům do databáze a šířili nějaké dezinformace, pochybuje málokdo, nikdo soudný však nebude tvrdit, že Trumpovi pomohli volby vyhrát. Ani schůzky s Rusy de iure žádné provinění neznamenají, ostatně Trump (stejně jako kdysi Obama) odmítl v kampani považovat Rusko za nepřátelskou mocnost a vychloubal se svou pragmatickou politikou, že se s výjimkou Íránu a Severní Koreje domluví s každým a s ruským prezidentem sdílí společný záměr v potírání islámských teroristů.
Politicky je samozřejmě ostudné, že se tolik lidí z jeho týmu snažilo něco z Putinových agentů vytáhnout a pak trapně kontakty zapírali. Teď je na řadě sám prezident, aby se přiznal, že o schůzce věděl.
Trump už řekl, že na iniciativě svého syna nevidí nic nekalého, snažit se získat dehonestující informace o protivníkovi ve volební kampani je běžná standardní praxe všech stran. Je tu ale ještě jedna smutná záležitost v nepříčetných útocích na prezidenta. Jestliže všechny ty odposlechy amerických tajných služeb zjistily něco opravdu závažného, měly přece dávno jednat a zahájit trestní řízení. S křížkem po funuse si justice utrží nanejvýš ostudu anebo oslabí právní povědomí.
Hysterická kampaň proti prezidentovi je výsledkem letité kulturní občanské války hluboce ideologicky rozpolcené společnosti. Levice ovšem ovládla americké univerzity a do značné míry i veřejný prostor a zdálo se jí, že její verze multikulturní, transgenderové, ahistorické a protibělošské společnosti bez hranic dávno zvítězila a teď ke své hrůze zjistila, že existuje téměř polovina národa (vlasteneckých domorodců), která její politické náboženství nesdílí. A ta se navíc cítí uražená a ekonomicky znevýhodněná a bude velmi obtížné ji uchlácholit.
Útoky na Trumpa jsou v podstatě bezpředmětné - postrádají corpus delicti, pouze destabilizují vládu a Ameriku, mohou ale prezidenta nakonec udolat. Ačkoli má zatím podporu republikánského Kongresu a zřejmě ho neopustili ani voliči, přestože má paradoxně druhé nejnižší hodnocení po prezidentu Fordovi, jenž udělil milost Nixonovi, mnozí republikáni jej hluboce nesnáší. Jako obhájce rodiny, etického monoteismu a kulturních, konzervativních hodnot Západu jim připadá absurdní. Sankce proti Rusku sice nezrušil, smluvní závazek NATO o vzájemné obraně potvrdil, do Polska zahájil export kapalného plynu a vyšle protiraketový systém Patriot, ale konzervativní jestřábi se nemohou smířit s Trumpovou uctivostí a obhajobou čekisty autokrata, který vraždí své oponenty.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Možná se i obávají, že výslechy prezidentových spolupracovníků, mediální pokus o jeho sesazení (impeachment), nesmiřitelná palba do chaotického prezidenta poškodí jejich šance ve volbách v roce 2018. Liberálnější křídlo republikánů také není nadšeno prezidentem revolucionářem, který vyvolal vlnu odporu proti tzv. establishmentu. Politický rozvrat bude pokračovat.