Článek
Jednu cestu nám už letos na jaře na svém setkání nastínili politici zemí V4. Slovenský premiér Fico své protějšky z ostatních tří středo- a východoevropských zemí vyburcoval ke společnému tlaku na Evropskou komisi. Aby s nestejností potravin na východě a západě Evropy něco udělala.
Okamžitě se přidal také premiér český, a s ním celý houf dalších domácích politiků. Jen je asi mrzelo, že s takovou aktivitou nepřišli dřív než východní sousedé.
Časová shoda s krajskými volbami na Slovensku a blížícími se českými volbami je zcela jistě náhodná. V tomto ohledu stojí za zmínku český ministr zemědělství Marián Jurečka. S frenetickou aktivitou se pustil do boje za stejně kvalitní obsah potravin v České republice.
A to ještě před dvěma lety prohlašoval, že by si spotřebitelé měli lépe číst obaly. Protože z hlediska legislativy, včetně té evropské, je všechno v pořádku. Jelikož výrobci vše uvádějí na obalu. Ovšem volby se blíží, a tak se aktivita ve smyslu „hle, biji se za své občany“ více než hodí. A díky za ni, lepší teď než nikdy. Vše ale vypadá trošku groteskně, když páni politici vládní i opoziční mají vliv na zákony, vyhlášky a nařízení už čtyři roky. A dodneška se stavem, který je známý už dávno, nic moc neudělali.
Smutná pravda totiž je, že z hlediska celé Evropské unie je skutečně situace vyhovující zákonu, jestliže jsou informace uvedené na obalu. Což sice nerada, protože takový názor není populární, ale přece potvrdila česká eurokomisařka Věra Jourová. Na starost má mimo jiné ochranu spotřebitele. Podle ní by měly jednat národní úřady a jejich inspekce.
Každopádně buď jak buď, cesta k rychlému dosažení stejně kvalitního složení potravin i v novějších členských zemí Evropské unie je dvojí. Za prvé, jen ať příslušné státní orgány vydávají více srovnávacích hodnocení výrobků tak, jako teď Jurečkovo ministerstvo zemědělství. Je potom na spotřebitelích, jestli si budou kupovat třeba prací prášek nebo rybí prsty, o nichž se dozví, že obsahují příliš náhražek.
Taková cesta je a bude rychlejší než tlačení na nejistou změnu evropské legislativy, která může trvat roky. A je to také cesta na národní úrovni, kterou občané mohou ocenit. Když výrobky plné náhražek přestanou lidé kupovat, výrobci a obchodníci začnou vozit lepší. Čím více bude lepších, tím více si jich bude konkurovat a jejich cena se tak bude snižovat.
Za druhé je zde řešení celoevropské. Spočívá především v co nejrychlejším přiblížení životní úrovně v starších a novějších členských státech. I přes evropské fondy plynoucí do střední a východní Evropy si zatím občané dotyčných zemí při pohledu do své peněženky mohou o německých nebo francouzských platech nechat jen zdát. Takže správný postup je srovnání mezd, aby za stejnou práci měli pracovníci ve všech zemích Unie obdobný plat.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
V tomto ohledu působila sympaticky stávka ve slovenské továrně koncernu Volkswagen. Třeba se dočkáme stávek za vyšší platy i u nás. A dobré by bylo, aby politici byli aktivní na domácí i evropské úrovni nejen před volbami.