Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Čeští Evropané a ti ostatní – Jiří Pehe

Novinky, Jiří Pehe

Nový volební lídr sociální demokracie Lubomír Zaorálek reagoval na skutečnost, že ve volebním programu ČSSD není ani zmínka o zavádění eura, slovy, že prý si musíme nejprve udělat domácí úkoly nejen u nás, ale musí si je udělat i eurozóna. Je to zásadní odklon o nedávného prohlášení Bohuslava Sobotky, že pokud ČSSD vyhraje volby, měli bychom na konci mandátu příští vlády platit eurem.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jiří Pehe

Článek

Skutečnost, že se ČSSD stáhla ve vztahu k euru (a ve vztahu k Evropské unii obecně) do pozic opatrnictví, znamená, že voliči, pro které je důležitý aktivní přístup České republiky k EU (včetně příslušnosti k eurozóně v co nejkratším čase) mohou nyní u nás volit snad jen TOP 09 nebo koalici lidovců a STAN. Obě uskupení o sobě prohlašují, že jsou proevropská.

Pro mnoho voličů to může být zásadní otázka. Německo a Francie vážně uvažují o tom, že by eurozóna měla tvořit tvrdé integrační jádro EU, které bude mít vlastní instituce a rozpočet. Pokud se tak stane, budou země, které v eurozóně nejsou, odeslány na evropskou periférii. Zvláště pak ty, s nimiž má Brusel i další problémy, jako je porušování pravidel právního státu, otevřená rebelie proti platné evropské legislativě o uprchlických kvótách, atd.

Cílem tohoto komentáře není vést polemiku s euroskeptiky, zda je příslušnost k eurozóně - a tedy k tvrdému integračnímu jádru (či EU „první rychlosti“ v dvourychlostní EU) - dobrá nebo špatná. Stačí konstatovat, že v České republice je podle průzkumů veřejného mínění zhruba třetina lidí, kteří silně podporují myšlenku EU a naší příslušnost k ní. Přibližně čtvrtina je stejně vehementně proti EU. Mezi těmito dvěma póly asi 40 procent lidí, kteří spíše váhají a jejich názory se mění podle konkrétní situace v Evropě.

Většina občanů je ale podle průzkumů momentálně proti přijetí eura, čemuž se nelze v prostředí rozšířené politické skepse vůči euru příliš divit. Možná by se ale názor mnoha lidí dosti rychle změnil, kdyby jim proevropští politici byli schopní vysvětlit, že nebýt v eurozóně, pokud se stane tvrdým integračním jádrem, může mít pro nás zásadní politické, bezpečnostní a časem i ekonomické dopady.

Což nás vrací k dvěma politickým uskupením, která se nebojí otevřeně deklarovat svoje proevropské postoje. Možná by totiž měly dělat víc. Různá prohlášení jejich politiků, že jsou proevropští a chtějí, aby naše země byla součástí tvrdého jádra, sice zaznívají, ale často jaksi mlhavě, spíše až když vyjmenují další priority svých stran.

Možná podceňují, že mnozí jejich tradiční voliči sice jisté ocení kupříkladu pro-rodinou politiku lidovců nebo rozhořčení TOP 09 nad EET, ale že existuje - i kvůli odklonu ČSSD k jakési mírné verzi národnictví od jasného evropanství - nemalá množina voličů, kteří by jednu ze dvou formací volili, pokud od nich jasně uslyší to, co nedávno řekl již zmíněný Bohuslav Sobotka.

Tedy, že pokud budou ve vládě, budou se zasazovat o co nejrychlejší přijetí eura. A to ne především proto, že chtějí zdůrazňovat ekonomickou výhodnost takového kroku, ale proto, že naše příslušnost k eurozóně může být velmi brzy meřítkem toho, zda skutečně patříme do jádra EU.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám