Mám rád dopisy od chytrých lidí. Ale zpravidla bývají zvláštně laděné. Jak říká kniha Kazatel: „Čím více moudrosti, tím více mrzutosti; kdo množí vědění, množí žal.“ ZDE

Dnes ráno jsme si psali s panem J. H. Toto je od něj: „Můj kamarád z mládí je vyučený nástrojař (nebylo by na závadu) a zástupce té skupiny, co asi dá na první dojem, ale jinak se o analýzu souvislostí dále nezajímá (jednou je pro ně Babiš Bůh, a tak může vše). To je ta většina, co uvěří líbivým řečem ŠMEJDŮ a už nikdy nepřipustí, že se mýlili. Myslím si, že čím vzdělanější společnost, tím větší naděje na opravdu rozumnou a vážnou volbu všech státních zastupitelů. Jinak, když volí blbci, tak si samozřejmě zvolí toho největšího blbce. Navíc si myslí, ve své zabedněnosti, že jsou spásou světa.“

A v pondělí přišel dopis od paní A. K. s těmito slovy: „Jen si kladu otázku, zda to prostě není kolo, které se pořád dokola točí… svoboda – přejedení svobodou a odpovědností demokracie – touha svěřit odpovědnost do rukou někoho jiného (zachránce) – průšvih v podobě války – nebo despocie – revoluce – a jede se nanovo.“

Jsou to témata na vědecké sympozium nebo na celovečerní debatu v hospodě. Kazatele jsem si nevybavil náhodou. Základní motivem této knihy je přece „Marnost nad marnost, všechno je marnost!“ Lidé ale chtějí žít a hledají smysl.

Pro věřící je zde Bůh. A pro bezvěrce? Někteří mi občas píšou, že jejich zápal pro lepší život zmařila hypotéka. Nic proti ničemu, každý si volí vlastní cestu. Včetně nástrojaře, kamaráda pana J. H., nebo vědomých přisluhovačů mocných, kteří za to chtějí kus blahobytu pro sebe.

A pak tady vidím mladé lidi v Evropských hodnotách, kteří společně s jinými mladými z různých zemí dělají, co umí, aby se Evropa nestala součástí Asie pod kremelskou nadvládou. Vidím další mladé v Demagogu.cz, kteří tráví čas důkladnou kontrolou a častým odhalováním lživého obsahu výroků našich vrcholových politiků.

Vidím skupinu několika nadšenců, která přeložila jeden ze skvostů ruské literatury, Králíky a hroznýše od Fazila Iskandera, po nabobském, komerčně přežraném odmítnutí od pár nakladatelství vyzvala lidi, aby pomohli knihu vydat – a lidé jim přispěli tak hojně, že kniha brzy vyjde.

Vidím jiné občany hodné tohoto jména, kteří denně, chladně a rozhodně, svádějí sami za sebe na sociálních sítích boj s tupstvím, hulvátstvím a otrockou mentalitou. Všem těmto lidem patří můj obdiv. Tudy, tudy vede podle mě cestička ze smutnění nad marností života.