Levice zuří, spadla do vlastní pasti, neboť od červnového plebiscitu nezvolenou premiérku soustavně napadala, že nemá mandát vést Británii do tvrdého brexitu. Protagonisté setrvání v Evropské unii odmítají její interpretací, že brexit znamená neomezenou suverenitu a kontrolu přistěhovalců čili nezbytné zrušení členství společného trhu i odchod z celní unie.

Na prostou otázku referenda, jež připouštěla pouze jednoznačné ano – ne, voliči sice odpověděli, ale co asi tak mohli vědět o možná krutých podmínkách budoucího obchodu a hrozbě snížené životní úrovně. Rozhodovali snad o tom, jak má brexit vypadat?

Mayová jim to teď vrátila. Když tedy nechtějí uznat vládu zastupitelské demokracie a parlamentu, mají mít druhou šanci. Volby rozhodnou o pověření a programu vlády. O vítězství zřejmě nepochybuje, tak jako o něm nepochyboval její předchůdce, když vyhlásil plebiscit. Také věřil předčasným průzkumům veřejného mínění.

Rozhodovat se pro brexit II. bude nyní po nepřátelské reakci EU a při vědomí, že to zřejmě něco stojí, mnohem těžší. Mnozí se dají zastrašit a změní názor. Stranická loajalita ponouká volit konzervativně-revoluční vládu, ale pochybnosti méně vyhraněných voličů, kteří o výsledku nakonec rozhodnou, je přiměje volit opozici. Národní strana Ukip ztratila svůj smysl.

Nesympatický staronový socialista Jeremy Corbyn (vyšší daně i minimální mzda, dárky pro voliče, znárodňování, odzbrojení, multikulturalismus) šanci na výhru nemá, ale v tradičních obvodech labouristů se k němu část méně rozhodných odpadlíků jistě vrátí, jak se stalo v jednom doplňovacím hlasování.

Je tu ale ještě třetí možnost, strana liberálních demokratů, jež v nejméně 12 svých ztracených volebních okrscích s převahou zastánců členství v Unii, tak jako v londýnském Richmondu, má slušnou naději získat voliče zpět. Bude taky záležet na mobilizaci mladých (pod 24 let), kteří byli z 82 procent pro setrvání, ale v referendu jich hlasovalo jen 36 procent. Ti budou mít dilema. Ne všichni budou chtít kvůli brexitu hlasovat pro levici.

Mayová zvedla svou šanci, potřebuje posílit svou vyjednávací pozici v Bruselu a její nepatrná rozhádaná parlamentní většina (17) bude při neúspěšném jednání jako kudla v zádech. A za ní rozdělená společnost. S rétorikou, že vyjedná co nejlepší podmínky, si nyní už nevystačí. Neřekla snad, že špatná smlouva je lepší než žádná? Ani polovina jejích vlastních poslanců brexit nevolila a velké nadšení pro fiasko nedohody od nich čekat nelze. Zastánci členství mají pocit morální nadřazenosti a budou zápasit s vervou. Mnozí voliči budou další únavnou kampaní a nezbytnou demagogií na stejné téma znechuceni a otráveni. Lze předpokládat nízkou volební účast.

Ve druhé fázi konzervativní revoluce bude muset premiérka apelovat na patriotismus a přesvědčit svou optimistickou vizí svobodné Británie. Charisma a vůli má. Masivní vítězství ale předpokládat nelze.