Tentokrát už nezastřené výhrůžky, varování a silácké výroky, že je třeba Angličany potrestat, a kanón devíti stran směrnic a podmínek nachystán. Nejdříve peníze na dřevo (60 miliard eur) za podepsané závazky dotačních fondů do roku 2020. A možná i něco v budoucnu. Že máte nějaký kapitál v majetku Unie? O metodice výpočtu rozhodujeme my. Teprve potom se bude jednat o podmínkách soužití.

Vysloužilí politici, dnes komisaři bruselské neodvolatelné nadvlády byrokracie, mají jasno. Dějinný marš pokroku se nezastaví. Britská premiérka eurokraty evidentně popudila. V rozlučkovém listu totiž zopakovala, že žádná smlouva je lepší než smlouva špatná, a aby toho nebylo málo, zmínila britskou vojenskou a zpravodajskou účast na bezpečnosti Evropy, kterou by nedohoda a nepřátelský rozchod nepochybně poškodily. Eurokrati ovšem možná podvědomě dohodu o volném obchodu ani nepředpokládají. Pro Francouze je svobodný trh tak jako tak nepřijatelný a pro ty ostatní se stal celní unií a nástrojem evropské unifikace (vydíráním podle Angličanů), nikoli cílem o sobě. Náš kníže přikyvuje – Unie je projekt politický.

Má vůbec anglický buldok proti neosobní moci EU nějakou šanci? Tisíce smluv a dokumentů mají být oprášeny a opět vyjednány. Dva roky nestačí, nastoupí doba přechodná. Britové se brání, nemáme snad po čtyřiceti letech integrace stejná obchodní pravidla, jež jsou součástí našeho práva? Ó nikoli, namítají předáci Unie: evropské právo zasahuje do vnitřních záležitostí každé země, reguluje podmínky finančních služeb, konkurenci, dotace, energetiku čili celou ekonomickou politiku státu. I fiskální podmínky musí zůstat stejné po brexitu. Nemůžeme dopustit, aby se britské normy po odchodu od nás vzdalovaly, aby Británie mohla konkurovat kontinentu třeba nízkými daněmi.

Naivní Angličané. V unijní moci jsou nečlenové (Švýcarsko, Norsko) už dávno vlastně členy. Kartel se nevzdá. Na výstrahu ostatním. Rozhodčím bude Evropský soudní dvůr, jehož se Londýn chce zbavit především, neboť jej nepovažuje za nezávislou instituci. Unijní idealismus se vytrácí a obnažuje holou moc. Skeptiků a odpůrců v Evropě přibývá (47 procent, Pew research).

Nic proti vám samozřejmě nemáme, zopakoval Tusk v Londýně. Eurokratům skutečně v této věci můžeme věřit. Perfektně kafkovsky to za všechny vyjádřil Verhofstadt: „Taková je prostě logika Evropské unie, evropských smluv, evropského projektu.”

Logika? Verhofstadt neví, že je logika jen nástroj myšlení, nikoli ideologie. Neví, že úžasný ekonomický rozmach Evropy umožnil svobodný obchod, suverenita států i jejich daňová konkurence. Impéria nebývají úspěšná, jak dokázali ve španělské 80leté válce jeho holandští předci. Británie to nebude mít lehké. Kolize je zřejmě nevyhnutelná a doplatíme na ni všichni.