Dnes, děti, budeme vysvětlovat naše krásné lidové rčení Není všechno zlato, co se třpytí. Ví někdo, co to znamená? Ne, Adámku, to není tak, že táta někdy říká mámě, že je zlato, a pak jí nadává, že mu zničila život. I když tě musím pochválit, protože se k tomu ještě vrátíme.

Teď vám ukážu fotky jednoho pána ZDE. Kdo mi řekne, je to hodný pán, nebo zlý? Lída si myslí, že je zlý. Protože vypadá jako muslim a islamista, aha. A muslim je zlý? Protože to říká náš pan prezident?

Víte, děti, on i pan prezident se může mýlit. Třeba mu něco špatně řekne nějaký poradce. Pán na fotce je sice muslim, ale zlý není. On je to Rus, nějaký pan Nikitin. Byl kapitán paragánů, pak z armády odešel a přestoupil na islám. Teď řídí kamión. Ale lidi si mysleli, že vyhodil do vzduchu petrohradské metro, protože tahle fotka zlého islamisty byla všude, jako že je to on.

Takže si zapamatujeme: každý muslim není zlý islamista.

Teď vám ukážu fotku jiného pána ZDE. Děti, jestli ho někdy potkáte, buďte na něj hodně ohleduplné. On je totiž diskriminovaný. Co je diskriminovaný, Adámku? To je moc pěkná otázka. My to teď rozebereme na příkladu pana Jiřího Čunka. Tak se jmenuje.

Diskriminovaný, to znamená, že mu všichni ubližují, nemá plná práva, nemůže dosáhnout svého cíle, někdo mu v tom brání, a to všechno proto, že je nějaký. Pan Čunek říká, že v naší zemi je diskriminovaná bílá většina a on k ní patří ZDE. Cože, Lído? Že vypadá zažloutle? To bude špatným světlem.

Teď si napište: pan Jiří Čunek byl nebo je vicepremiérem, ministrem a předsedou politické strany, starostou… Diktuji to moc rychle? Musíte to vydržet, ještě tady něco je. Pokračujeme: senátorem, krajským zastupitelem a hejtmanem. Máte to? Teď, děti, už víte, co to znamená být diskriminovaný.

Adámku, pamatuješ, jaks to říkal o tátovi a mámě? Tak to by pan Čunek vyřešil. Tátové by předtím, než by z nich byli tátové, museli povinně na vojnu. Na vojně by se naučili nejen zacházet se zbraněmi, ale i obecně poslušnosti a to, že neplatí jen vlastní vůle, ale platí vůle někoho jiného. Pak by se vrátili, zamilovali by se do dívenek, které by pak byly mámy a naučili by je pořádně poslouchat. Žádné „zničila jsi mi život“ by už nikdy nebylo.

Co říkáš, Liduško? Že je pan Čunek naše bílé zlatíčko? No ty jsi ale hlavička!