Školy by v rámci mediální výchovy měly učit mladé lidi, jak rozpoznat falešné zprávy, míní ředitel pro vzdělávání OECD Andreas Schleicher. OECD chystá rozšíření testů pro studenty o tento předmět.

Mladí lidé by měli vnímat „svět v různých perspektivách, být si vědomi různých myšlenek, být otevření vůči různým kulturám“. V opačném případě vzniká dojem, že „je zde jen jedna pravda a jen jeden způsob života“. Podle Schleichera „Evropa byla na tom vždy nejlépe, když se lidé po ní pohybovali a setkávaly se různé myšlenky, různé koncepce“.

U nás ale tomuto řediteli pšenka nepokvete. „Myslím si, že mediální výchova rozhodně není na našich školách ani zakázána, ani nepodporována, ale není podstatou věci,“ říká ministryně Kateřina Valachová (ČSSD). Není pro ni důležitá. Schleicher také klade důraz na kritický úsudek, který mají školy pěstovat v mladých lidech, aby dokázali zanalyzovat informace. Čertví, jak by nakonec zanalyzoval takto poučený český student tento projev své ministryně školství zde.

Možná ale mají jiní soc. dem. ministři větší pochopení pro trendy, které chce prosazovat OECD? Ono to přichází z ciziny, tak co třeba takový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek? Kdepak. Je pevná hráz a tyto manýry touto naší hrází no pasarán! zde. Ale v rámci otevřenosti vůči různým kulturám uznejme, že politická kultura ČSSD před říjnovými volbami vyžaduje co největší důraz na voliče s národněsociálním cítěním.

Zaorálek jinde vypráví, že se už nebojí, že prezident Miloš Zeman zas vypustí z úst něco nevhodného k zahraniční politice. Chodí za ním na Hrad a pak spolu hrají šachy, což je podle hradního mluvčího výsada, kterou žádný jiný ministr nemá. To musí být pěkný pohled: národní socialista proti národnímu konzervativci (termín Bohuslava Sobotky). Mimochodem souhlasí premiér a šéf ČSSD se svým náhle protiunijním místopředsedou?

A kdyby chtěl po dovolené na tento dotaz odpovědět, mohl by rovnou na další: Souhlasí s radostí, kterou vyvolalo jednání sociálních demokratů z Ústeckého kraje v Moskvě, kde Jaroslav Foldyna označil krymský Artek za „ruský“? Pak není divu, že vznikne titulek v ruštině: „Vedení českého regionu uznalo, že Krym je ruský“ zde. Co tedy platí: politika, kterou razí premiér, nebo výboje ministra zahraničí či vítače Nočních vlků?

Nebylo by od věci toto všechno před volbami vědět. Stále víc je totiž náznaků, že občané, kteří by rádi volili demokratickou levici, uvidí tam, kde chtěli mít sociální demokracii, pouze fatu morgánu. Ta je ale jako měňavka.