Článek
Odstrašující efekt Trumpova prezidentování by podle těchto teorií mohl poznamenat i francouzské prezidentské volby. Marine le Penová, která se k Trumpovi hlásí, by mohla doplatit nejen na to, jak žalostně si zatím Trump ve funkci počíná, ale i na vysoké procento Francouzů (mnohem vyšší než procento Američanů), kteří - stejně jako většina Evropanů - Trumpa takříkajíc nemusejí.
Někteří analytici tvrdili, že „Trumpův efekt“ se projevil už při opakování rakouských prezidentských voleb. Tam průzkumy ukazovaly, že skoro jistě vyhraje kandidát krajně pravicových Svobodných Norbert Hofer, ale ten nakonec překvapivě podlehl umírněnému Alexandrovi Van der Bellenovi. Bylo to jen pár týdnů po zvolení Trumpa.
Pokud ještě zůstaneme u teorie, že pohled na současné USA působí na ty evropské voliče, kteří nebyli skalními příznivci nacionalistů, ale koketovali s myšlenkou dát jim v zájmu „provětrání“ politického systému šanci, je možná na místě zmínit i dosti odstrašující efekt brexitu. Ten si v jakémsi nacionalistickém rauši zvolili Britové, aby pak mnoho z nich bylo překvapeno chaosem, který to vyvolalo a ještě vyvolá.
Než ale teorii o Trumpově odstrašujícím efektu přijmeme, a ti z nás, kterým leží na srdci budoucnost Evropské unie a liberální demokracie mu začnou děkovat za to, že dostal svými eskapádami evropské nacionalisty do těžké defenzívy, je na místě připustit, že existuje i jiný „Trumpův efekt“ - ostatně velmi podobný tomu, který zažila Velká Británie v případě schválení brexitu.
Ten spočívá v tom, že průzkumy veřejného mínění se staly v poslední době krajně nespolehlivými. Mnoho respondentů - možná z opatrnosti či ze studu - evidentně neříká agenturám zkoumajícím veřejné mínění celou pravdu. Výsledkem bylo nemalé překvapení, ba šok, z vítězství Trumpa či z odhlasování brexitu.
Jediné již proběhnuvší volby, které se zdají odstrašující efekt Trumpa potvrzovat, jsou právě ty prezidentské v Rakousku. Jenže jejich výsledky musejí být potvrzeny i výsledky voleb v jiných evropských zemích, aby bylo možné mluvit o nějakém reálném efektu. Bude proto dobré si počkat a nedělat předčasné závěry. Odpovědi budeme mít brzy.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).