Například při teroristickém útoku nedávno v Kanadě jsme se dočetli, že vraždil příznivec Trumpa. Když jsem si položil vedle sebe titulky v médiích v prvním měsíci prezidentského působení Trumpa a jeho předchůdce Obamy, byl rozdíl v přístupu sdělovacích prostředků viditelný zcela zřetelně.

Doporučené články

Diví se pak ještě někdo lidem, že nevěří médiím, která svého neoblíbeného a nepreferovaného kandidáta po volbách vykreslují tímto dalmatinským (černobílým) způsobem? Já tedy nikoli.

O klasickém hájení prvních sto dnů v nové funkci nemůže být ani řeč. Trump nedostal ani sto minut. Východiska jsou přitom prostá. Pokud by neplnil svoje volební sliby a program, byl by populista, který kvůli hlasům řekne a slíbí před volbami cokoliv.

Když svoje teze a vize naopak naplňuje, je zase nacionalista a xenofob. Šance je nulová, karty jsou rozdány – Trump neuspěje, protože prostě uspět nesmí. Tečka. Neříkám přitom, že občas kritickému pohledu na svou osobu on sám nepomáhá svými necitlivými výroky, chováním a reakcemi.

Jediné, čeho se ovšem docílí tímto jednostranným mediálním tlakem a pak všemi těmi současnými aktivitami vůči Trumpovi, je precedens pro budoucí zpochybňování, respektive neakceptování výsledků svobodných voleb.

Odteď kdokoli, kdykoli a kdekoli vyhraje volby, může být jeho výsledek různými způsoby relativizován. Může se najít jakákoli skupina lidí, která se s tím prostě a jednoduše nesmíří.

Demokracie dostala a dostává nařezáno. Začalo to brexitem a pokračuje to zvolením Trumpa. Jsem zvědav na reakce všech současných obhájců aktuálních protestů, aktivistů, takzvaných ochránců lidských práv, jak budou tytéž protesty hodnotit, když vyhraje jejich favorit. V překladu do češtiny – když vyhraje ten „správný“ kandidát.

Jak by asi vypadaly reakce na nesouhlasné a protestní akce s volbou třeba Merkelové, samozřejmě pokud by vyhrála volby a pokud by vůbec někdo protestoval. Ono to totiž není zcela automatické, jak se ukazuje aktuálně na příkladu Rakouska. Tam sice v opakovaných prezidentských volbách prohrál „populista“, takže vyhrál ten „správný“ klasický politik, ale nevšiml jsem si žádných zásadních zpochybňování či demonstrací.

Je to vlastně škoda – chtěl bych vidět ta hodnocení, titulky v médiích a komentáře politologů, sociologů a dalších ...logů. Zatím to totiž vypadá tak, že příznivci „populistů, radikálů a nacionalistů“ respektují výsledky voleb a jsou většími demokraty než aktivisté, kteří se tak rádi pasují do role těch tolerantnějších a demokratičtějších z nás.

Zkrátka a dobře, odteď se už nebude moci říkat, má-li to být zcela fér, má-li to být spravedlivé a vyvážené, že se někdo nesmířil s výsledky voleb v momentě, kdy po volbách pokračuje v aktivitách jinak typických pro volební kampaně. Proč se to nebude moci říkat? Jednoduše proto, že se současné protesty a aktivity proti Trumpovi popisují jako spontánní reakce a uplatnění demokratického nesouhlasu s jeho zvolením, potažmo s jeho politikou.

Konzistentně to tedy bude platit pro reakce na výsledky jakýchkoli budoucích voleb. Nemáme-li ovšem souhlasit s tezí, že tu existuje jakási elita, která ví lépe než my, obyčejní voliči, co je pro nás dobré a kdo je naším správným a vhodným reprezentantem. A když už nic jiného nezabírá, esem v rukávě „ryzích demokratů“ je argument, že přece i Hitler vyhrál ve volbách. Na to už pak nemá smysl reagovat.