V roce loňském klesl počet těchto super bohatých lidí z šedesáti dvou na pouhých osm. Alarmující čísla spočítala mezinárodní charitativní organizace Oxfam. Využila data opět mezinárodní, tentokrát však investiční skupiny Credit Suisse.

Aby nedošlo k omylu z hlediska motivace. Cílem organizace Oxfam je odstranění chudoby a nerovnosti na světě. Svými údaji se snaží varovat. Když se nad každoročními výsledky zamyslíme, není těžké dojít k následnému zobecnění. Bohatší stále bohatnou. Hromadí zdroje, jichž je na světě omezené množství. Ostatní musí tudíž logicky chudnout.

O tom, že to tak je, poskytlo důkaz také poslední ekonomické fórum v Davosu. Přítomní konstatovali, že příjmový medián ve dvaceti šesti sledovaných rozvinutých zemích klesl. O 2,4 procenta. Zajímavé také je, že na celé situaci nic nezměnila ani ekonomická krize, která vypukla na konci prvního desetiletí 21. století.

Pod 100 osob klesl počet bohatých vlastnících víc než chudá polovina (tedy přibližně 3,6 miliard lidí) až v roce 2013. Pokud by tedy měla krize na nejbohatší vliv, jejich počet potřebný k vyrovnání chudé poloviny lidstva by se musel zvyšovat. Nikoliv snižovat. Když už jsme u Davosu, který je setkáním vlivných, bohatých a mocných, je dobré zmínit ještě jednu věc. Skoro osm set oslovených expertů fóru sdělilo, že právě zvyšující se nerovnost rozdělení bohatství je jednou z nejvážnějších hrozeb pro stabilitu světa.

Společně s klimatickou změnou a masovou migrací. Změna klimatu nutí masy lidí dát se do pohybu. Jakmile dojde voda a úrodná půda, hledají si nové živobytí. Migrační tlak způsobují také války, chudoba, přírodní katastrofy. K vyřešení výše zmíněného je samozřejmě potřeba dobrá vůle. Ta ale sama o sobě nestačí. Nezbytné jsou peníze, které zlepší život i v nejchudších zemích, investují se do výzkumu a šíření nových technologií, léků, a podobně.

Za peníze se také kupuje politický vliv. Vždyť kolika korupčních skandálů ohledně financování politických stran a kandidátů na tu či onu funkci jsme již byli svědky. Bez penízků holt člověk - politik billboard u dálnice nepostaví. Takže stále se prohlubuje nerovnost a hromadění peněz, tím pádem politický vliv a moc v rukou úzké skupiny - to je zásadní problém.

Je proto nanejvýš nešťastné, že společnost se nechává tak snadno opít rohlíkem. A v prostředí stále menšího množství zdrojů probíhá boj o pozici na společenském žebříku. Přitom správná otázka přece nezní, jestli se má mít lépe úředník nebo dělník. Jestli mají být daně patnáct nebo osmnáct procent. Důležitá otázka by měla směřovat k vedení politickému i ekonomickému.

Jak je možné, že i tři procenta rozdílného zdanění jsou pro peněženky mnoha zásadní?  Kam mizí ohromné množství zdrojů? Člověk nezaměstnaný i ten na dávkách. S minimální mzdou, nízkou, průměrnou i vyšší. Nižší střední třída i ta vyšší. Všichni se mají pravidelně ptát třídy nejvyšší, co dělá pro zlepšení života všech. A nevyčerpávat se bojem o zástupné problémy nebo případnou vzájemnou závistí, z níž plyne nenávist.