Z vyjádření ministra financí zřetelně čiší přesvědčení, že na něj všude číhají proradní političtí protivníci a nepřátelští novináři, kteří se asi nudí. Neboť se stále dokola zamýšlí nad vztahem Babišova majetku a vlastnictvím médií. A jak s tím vším případně souvisí rostoucí politický vliv. On se ale hrdinně bije dál a vůbec se nebojí.

A není se co divit. V České republice už došlo k tolika kauzám spjatým s politickou korupcí, obchodem s mocí, „cinklými“ zakázkami a privatizacemi, které nedopadly, že veřejnost má zřejmě hroší kůži. Předseda hnutí ANO tudíž musí být rád, že žije právě v této krásné, strdím oplývající zemi a ne v jiné.

Kdyby totiž žil ve Francii, mohlo by se mu stát to, co zažil kandidát republikánů Francois Fillon. I on se v určitém ohledu profiloval podobně jako Babiš. Coby pracovitý, zámožný, čestný a poctivý člověk, který se vypořádá se zlořádem korupce a plýtvání. A dá zemi do pořádku. Předvolební průzkumy mu prorokovaly jasné vítězství. Už se viděl v Elysejském paláci.

Následná aféra zaměstnávání rodinných příslušníků z veřejných peněz mu srazila vaz natolik, že bude rád, když se dostane do druhého kola. A to jen v případě, že z kampaně neodstoupí. Což požaduje 65 procent Francouzů a část politiků Fillonovy domovské strany. A to přitom předmětné peníze dlouholetý politik a bývalý předseda francouzské vlády asi zas tak moc nepotřeboval. Zkrátka je jen jedním z mnoha, kteří dokazují, že i bohatý často po větším bohatství touží.

Skoro by se až chtělo říci, že Fillon je zkrátka amatér, který se měl přijet učit od profesionála Babiše, jak s nepříjemnými otázkami naložit. Jenže ono to tak není. I Fillon se totiž pokoušel mlžit a vysvětlovat, jak se dá. Dokonce podobně jako Andrej Babiš v případě dluhopisů. Zdůraznil, že jeho činnost nebyla nelegální. A byla prý v podstatě normální, neboť to tak dělají všichni. Případně udělat mohli.

Jenže narazil na odpor francouzské veřejnosti, která mu vše spočítala. Nakonec mu nezbylo, než se přiznat, omluvit a nechat rozhodnout voliče. Je otázkou, zdali by Andrej Babiš ve Francii uspěl s vysvětlením nákupu dluhopisů Agrofertu tak, jako zde. Třeba by došlo k následujícímu. Babiš: „A proč bych já vám měl sdělovat všechny své příjmy? Sorry jako.“ Obecně přijímaná odpověď veřejnosti: „Protože jste politik s velkým potenciálem střetu zájmů, který sám přiznáváte.“

Ministr Babiš ovšem žije v zemi, kde se bude mnohými dále řešit jeho rádoby vtipná replika. Voliči se mohou těšit pocitem, jak se zajímají o politiku. Debatovat, jestli to ostatním nandal nebo nikoliv. A preference hnutí ANO zůstávají stabilní. Je to prostě záležitost morálky. Andrej Babiš dovedně využívá platných norem morálních. Stejně jako zákonných v případě dluhopisů a Čapího hnízda. Není to hezké ani milé, ale je to legální.