Článek
Žijeme totiž prý v novém světě, který mnozí nazývají post faktickým. Ve světě, ve kterém se zdá, že u voličů rozhodují více emoce, než dovolávání se logických vývodů. A populisté vystrkují růžky, kde můžou. Vše vypadá, že dobře načasovaná a do slabin politického soupeře mířená slova rozhodují. Více než stohy papírů popsané ekonomickými a politickými plány, které mají přinést stabilitu a prosperitu.
Mnoho lidí chce slyšet rychlou a jasnou odpověď na to, co je trápí. Politické a ekonomické analýzy jsou složité a vyžadují nejen čas k vysvětlení, ale také k pochopení. O nějakých sociologických a filosofických úvahách ani nemluvě. Dlouhý život v blahobytu ještě automaticky nemusí znamenat rozvíjení lidských schopností. Může vést také k jejich otupení rychle dostupnou zábavou her a televizních seriálů.
Vědci dlouhodobě varují, že dochází k poklesu schopnosti porozumět psanému textu. A že průměrná inteligence obyvatel bohatší části světa v průběhu let klesá. Jak ukázaly kampaně před hlasováním Velké Británie z Evropské unie i americké prezidentské volby, populistickým žralokům mnohé přeje. Stačí například slíbit vložit peníze místo do unijního rozpočtu do britského zdravotnictví. Po volbě se sice ukáže, že to byla lež, ale to na výsledku nic nemění. O plánech nechat zaplatit Mexiko zeď na jeho vlastních hranicích ani nemluvě.
Na domácí politické scéně slaví velký úspěch prezident, který mluví lidovým jazykem. Ví, že většina lidí běžně nemluví jako kniha. Ba i sprostě mluví. Proto se prezident Zeman vyjadřuje jadrně, pro sprosté slovo nejde daleko a sám nebo prostřednictvím svého mluvčího umí dehonestovat soupeře jedna radost. Vzpomeňme na slavné „pasy“ a „pražskou kavárnu“. Druhý výraz označuje veškeré odpůrce, byť by se nacházeli třeba v sebezapadlejším koutě země.
Úspěchy slaví také místopředseda vlády, který se staví do role miliardáře z lidu, který má k lidu také blízko. I on mluví jazykem jadrným, a svou kariéru postavil na heslu „všici tu kradnú“. Slova „šaškárna a prasárna“ patří poslanecké sněmovně, „zkorumpovaní lháři“ jsou pak novináři, kteří se dovolí ptát na původ majetku moudrého ministra financí, velkopodnikatele a majitele médií v jedné osobě.
Proč je Andrej Babiš vlastní, popsal už dříve těmito slovy: „Když jsem se dostal do situace, že lhali a já jsem žaloval na ochranu osobnosti a nedomohl jsem se nikdy práva a pravdy, no tak jsem koupil to médium proto, aby psali pravdu.“ A čí pravda že to je?, vnucuje se otázka.
Zdá se, že i premiér nebo jeho okolí došli k názoru, že na okázale najevo dávanou slušnost a poctivost mu s prominutím kálí pes. A tak se vytasil s vyjádřením, které označil za „Trumpův slovník“. Vicepremiér Babiš prý českou státní pokladnu jako podnikatel o peníze připravil způsobem velmi špatným. Sobotka použil slovo, které v přeneseném významu znamená „okradení či ošizení“, v původním pak pohlavní akt, kdy jedna strana má výraznou převahu nad druhou. Honba za hlasy voličů je neúprosná.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Bude zajímavé sledovat, nakolik se zapamatovatelná hesla jadrného jazyka zapíší voličům do paměti lépe, než složité vysvětlování v čem se vlastně měl pan Babiš provinit. Ať už se jedná o Čapí hnízdo, které mělo být dětí a pak o něm ministr financí řekl „že je jeho neúspěšnější projekt“. Nebo o jeho příjmy a dluhopisy Agrofertu. A nejzajímavější bude, jak dlouho nový slovník vydrží a do jaké míry se projeví na volebním výsledku. Každopádně by byla škoda, kdyby se znamením nové doby stalo, že politik není tím, kdo má jít příkladem.