Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Vize na pozadí Babišova pindíka

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Já jsem se svlékl do slipů, ale já vám pindíka ukazovat nebudu, to je moje věc, co jsem já si kupoval v roce 94 nebo 5… Nechť ať ukáže pan Kalousek.” Nejedná se o domácí porno. Mluví vicepremiér, ministr financí, předseda ANO, majitel kdečeho, aspirant na šéfa rodinné firmy Česko Andrej Babiš. Kdo nevěří, může na to kouknout zde.

Už močil na veřejnosti do pisoáru a nechal se přitom vyfotografovat. A co má být? Prezident zas veřejně vykládá, kdy a kde přišel o panictví, a přijímá kytku od osoby, která mu s tím kdysi pomohla. Jejich duševní spřízněnec v USA se zase chlubil, že když je miliardář, může beztrestně sahat ženám do rozkroku. Všichni tři jsou populární až na půdu.

Trump zahlcuje mediální prostor úplně stejně jako Babiš, chrlí vodopády slov a neodpovídá na otázky. Přesvědčit se lze zde. Přesto byl zvolen prezidentem Spojených států amerických.

Kdyby lidé, kteří dali těmto individuím své hlasy, vycházeli pouze z toho, jak vystupují, museli by si klepat na čelo, až by na něm měli bouli. Tajemství úspěchu vězí jinde. Pro své voliče ztělesňuje Trump i Babiš naději. Jakou?

Že bude líp. Proč je jim ale špatně? Hledají ztracené časy, kdy líp už bylo, oni byli mladší a měli jiné sociální postavení než dnes. Ale hlavně věří, že lidé jako Trump či Babiš zastaví čas, ba ho vrátí zpět, do dob, kdy – jak si dnes trochu zamlženě připomínají – vládla jejich životům jistota.

Čas zastavit lze. I vrátit zpět. Je možné za většinové podpory voličů v demokracii nakonec demokracii zrušit. Dějinné příklady známe.

Jenže směrovka času ukazuje jinam. Ve světě se usazuje představa, že práci pravděpodobně budou mít jen ti vzdělanější. Tedy skupina, kterou Babišovi a Trumpovi voliči nemusí. Co budou dělat členové společnosti, které nahradí technologie, nikdo zatím neví.

Miroslav Kalousek o víkendu neukazoval pindíka, jak ho vyzýval Babiš, ale za TOP 09 představil Vizi 2030 zde. Čte se jako dobrá beletrie. Sází na vysokou vzdělanost národa. Ale nepojednává o občanech, kteří vysokého vzdělání schopni jednoduše nebudou. Neříká, co s jejich touhou po silné ruce, která jim zařídí jistoty. A s odhodláním vrátit čas zpět, které zákonitě vede k zatracení těch jiných, kteří umí žít v novém světě.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Za této situace jde pouze o vizi na pozadí Babišova pindíka.

Reklama

Výběr článků

Načítám