Při pohledu na priority Mayové je zřejmé, že ostrovní monarchie stojí před těžkým úkolem. Kromě rozvodu s Unií musí vyjednat obchodní dohody se svými budoucími mimounijními obchodními partnery. Jenže je otázka, jak a především kdo bude za londýnskou vládu jednat. Bývalý ministr premiéra Davida Camerona Oliver Letwin už v červenci minulého roku přiznal, že Spojené království nemá žádné vyjednavače v oblasti zahraničního obchodu.

Z prostého důvodu. Všichni totiž byli zaměstnaní Evropskou unií na kontinentu. Velká Británie se stala členem Unie v roce 1973. Od té doby za ni v jejím zastoupení vyjednávala obchodní a další mezinárodní dohody Evropská komise. O nepřipravenosti a nezkušenosti britských zástupců mluvila na začátku tohoto měsíce také norská premiérka Erna Solbergová.

Doplnila tak nelichotivý obraz zmatečného stavu vlády Mayové, který podtrhla rezignace sira Ivana Rogerse. Dlouholetý zástupce Spojeného království v Evropské unii se vzdal své funkce, protože prý nemohl unést nepochopení obtížnosti jednání o brexitu, se kterým se setkal u některých ministrů britského kabinetu. Přesto ale není vyloučeno, že se Mayové podaří lidské kapacity doplnit.

V tom případě naráží na další problém. Tím je fakt, který už v den výsledků britského referenda zdůraznil předseda Evropské rady Donald Tusk. Až do finálního vystoupení se na Velkou Británii vztahují evropská pravidla a normy. Správně by tedy Spojené království nemělo samostatně jednat s neunijními zeměmi o obchodních dohodách. I pokud by jednalo, nemělo by je uzavřít dříve, než vystoupí. Ovšem obchodní dohody se vyjednávají roky, do dvou let je téměř nemožné vše stihnout.

Budoucí vztah Velké Británie k Evropské unii je otázkou. V případě tvrdého brexitu se nebude podobat smlouvám s Norskem nebo Švýcarskem. Nabízí se spíše obdoba smlouvy EU s Kanadou. Její vyjednání trvalo přes šest let a nakonec málem nedošlo k podpisu kvůli nesouhlasu belgických Valonů. Případně dohoda EU a Spojené státy, která stále není vyjednaná.

Britská premiérka svým rozhodnutím zvolit tvrdý brexit vytyčila základní vyjednávací linii. Svou zemi ale do jisté míry vydala všanc libovůli zahraničních států. Jen na nich bude záležet, jak rychle budou ochotné uzavřít s Velkou Británií obchodní dohody. Při vědomí časové tísně Britů budou v silnější vyjednávací pozici.

Slyšeli jsme také, že se Velká Británie promění v daňový ráj, pokud na ni budou státy Unie při vyjednávání zlé. Je to sice závažná pohrůžka, ale málo reálná. Daňové ráje jsou zpravidla země malé, které nemají velké domácí výdaje. Je otázka, z čeho by Velká Británie platila svou velkou a kvalitní armádu, sociální služby a podobně, když ne z daní. Asi stěží by se chtěla dostat na úroveň Panamy nebo Kajmanských ostrovů. Při vší úctě k těmto krásným zemím.

Přesto, určitou naději pro Velkou Británii skýtá nastupující americký prezident. Donald Trump na rozdíl od svého předchůdce slíbil ostrovní zemi rychlou obchodní dohodu. S USA má Velká Británie podle údajů Britského statistického úřadu za rok 2015 kladnou obchodní bilanci. Na rozdíl od Evropské unie. Ovšem objem dovozu i vývozu je nepoměrně menší oproti celé Evropské unii. V úhrnu zkrátka Velká Británie více dováží i vyváží do a z Evropské unie.

Více zde:

Obchod se zbožím a službami v roce 2014.
UK trade in goods and services (2014, £ million)
 EUUS
Exports228,89387,983
Imports290,63451,590
Balance- 61,74136,393
Obchod se zbožím v roce 2015
UK trade in goods (2015, £ million)
 EUUS
Exports133,95747,260
Imports222,91233,553
Balance- 88,95513,707

Vše hrozí skončit katastrofou znamenající ztrátu pro obě strany. Nejen kvůli velké obchodní výměně plynoucí oběma směry, ale také pro chybějících pět až sedm miliard ročně v evropském rozpočtu. Je zde ale šance na obrat. Britská premiérka dala jasně najevo, že jí jde především o migraci. Jenže bez volného pohybu osob ale nemůže být její země součástí volného evropského trhu.

Mayové odpovídající na poptávku stoupenců brexitu nejde primárně o nelegální běžence, jak si mylně vyložil český komunistický poslanec Pavel Kováčik. Jde jí o občany ze zemí východní Evropy. Třicet sedm tisíc je v tomto případě mizivé číslo oproti Polákům. Těch je podle odhadů ve Velké Británii přibližně osm set šedesát tisíc. Doplňuje je na čtvrt miliónu Rumunů a Bulharů. Proti nim, kteří prý berou práci domácím, byla vedena kampaň. Jakkoliv absurdní se to může zdát, protože tito lidé často dělají práci, kterou místní odmítají. A ekonomice přispívají.

V tomto ohledu cestu z klinče naznačil například vlivný labourista Chris Leslie. Za právo přístupu na unijní trh prý stojí za to bojovat. Protože prý existuje možnost, že „Itálie, Německo a Řecko přistoupí na speciální úpravu“. Theresa Mayová po svém projevu o prioritách brexitu ostatně volala předsedovi Evropské komise, předsedovi Evropské rady, prezidentovi Francie a německé kancléřce.

Brzy uvidíme, jestli je Unie soudržná a jedná se o spolek přátel. Nebo jestli budou ostatní země ochotné hodit východní Evropu přes palubu s vidinou ekonomického zisku. Nebo jako mstu za údajnou předchozí nesolidárnost a výroky o zkaženosti liberální demokracie. Hra o budoucnost začíná.