Článek
Už jsem si přečetl pár předpovědí letošní politiky. Doma i ve světě. Je tam hodně bububu. Přispějeme troškou do mlýna?
V Česku sílí snaha dát co největší moc nikoli politické straně, ale jedinému člověku. U toho se hraje písnička My jsme nic, my nic nezmůžeme… Jinými slovy je Česko tak bezvýznamné, že za lidi stejně rozhodnou jiní. Doma by to tedy měl být v říjnových volbách do Sněmovny Andrej Babiš – ať mají naše osudy jednoho jasného pána, kterému se přizpůsobíme.
Ale ani mocný Babiš nic nezmůže proti zloduchům venku, že ano. Ten Brusel! Musíme se činit, abychom v EU něco prosadili. Musíme se spojovat s jinými, kteří mají v tu chvíli stejné zájmy. Musíme makat. Kdy už se ta EU rozpadne? Naděje by tu byla. Stačí, když se potvrdí trendy, a máme do konce roku úspěchy proruských nebo protiunijních (anebo dohromady) sil v Nizozemsku či ve Francii, a když se zadaří, třeba si i Němci zvolí někoho jiného než Angelu Merkelovou.
Nový kancléř by se mohl vykašlat na varování Merkelové před tím, aby se Německo začalo rozpomínat na někdejší choutky vládnout Evropě, a třeba se do toho zrovna pustí. Co mu taky zbude, když se EU bude rozkládat a kolem nás zase, jako za starých totalitních časů, zavládne právo silnějšího. To se budou malé a středně velké evropské země mít! Opět se budou muset naučit rýt držkou v zemi před mocnými ze Západu i z Východu! Júú, to budou časy!
A to jsme nezmínili vyhlídky, které slibuje Donald Trump. Jasně, jsou tady hlasy směšných demokratů, že politický systém USA nestrpí prezidenta, který se už před nástupem do funkce chová jako vlivový agent nepřátelské mocnosti. To jsou ale řečičky. Podívejte se – když podobné manýry nevadí velkému množství Čechů u jejich prezidenta a naše politická třída se ho jen bojí a nic nezmůže, proč by se to nemohlo zopakovat v Americe?
Ostatně jsme už párkrát šli světu příkladem. Kdo se rozpadl dávno před potenciálním zánikem EU? Československo. Kdo si v roce 2013 zvolil prezidenta a kdo si chce v roce 2017 zvolit premiéra, od kterých Trump jejich styl jenom trapně opsal? No proto.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Tak dost legrace, lidi. Nejhorší je smrt z leknutí. Samozřejmě že když se někdo chce vlastní slepotou přivést do větších malérů, než má teď, tomu se nezabrání. Ale rozum snad úplně nezmizel ani v roce 2017. A kdyby zblbla většina, nemusí tomu podlehnout všichni. Není to povinné.