Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Jeden ulétává, druhý sní o volantu

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

V minulých dnech dali o sobě vědět dva muži, z nichž jeden se už na prezidenta přihlásil a druhý sice neví, jestli místo toho nebude raději řidičem autobusu na venkově, ale zároveň může posloužit i jako hlava státu.

„Mnoho lidí dokáže překonat hlad a chlad, ale nemáte-li respekt těch, na nichž vám záleží, může vás to zavést do nicoty a třeba až k sebevražedným myšlenkám,“ řekl Michal Horáček, který se na Hrad důkladně chystá. zde  Respekt se může vydobýt různými způsoby. U prezidenta se v dobách před Milošem Zemanem tiše předpokládalo, že bude říkat věci pravdivě.

Jak se snaží o respekt Michal Horáček? Například posuzuje bývalého uchazeče o tento post: „Umím jazyky, mám vzdělání a mám za sebou nějaké v Česku dobře známé dílo. Nic z toho Karel Schwarzenberg za sebou nemá.“

Když se mu dostalo odpovědi, že se, kulantně řečeno, mýlí, reagoval: „Za poslední měsíc jsem dal desítky rozhovorů. Teď se hodně mluví o jedné odpovědi v jednom z nich. Řekl jsem, že pan Karel Schwarzenberg nemluví mnoha cizími jazyky. Byl jsem upozorněn, že KS je ovládá. Byla to tedy ode mne chyba, za niž se cítím povinen omluvit.“ zde

Je asi unavený. Z toho bude i další výrok: „Co paměť sahá, Miloš Zeman nikdy skutečně nepracoval. On nemá s normálním člověkem vůbec nic společného. To je kariérní politik, který si nechal všechno platit a jehož ekonomická doktrína se dá shrnout do jediné věty: Však on to někdo zaplatí.“ Velmi jednoduché to pak měl Zemanův mluvčí, když uvedl všeobecně známá fakta, která svědčí o opaku. Přidal, že v době, kdy se Zeman živil normální prací, Horáček byl mužem hazardu.

A ten si skutečně vybavuje, že všechny své velké honoráře prohrál. V kombinaci s nepravdivými výroky jde o zvláštní cestu, jak získat respekt příslušící prezidentskému kandidátovi.

Martin Stropnický se takto vážně nebere. Možná by šel dělat hlavu státu, anebo by mohl jít dělat herce na volné noze. Má i další sen: Bavilo by ho prý také dělat řidiče autobusu na venkově, který vozí ráno děti do školy a odpoledne zpátky. zde

I toto může být způsob, jak lidi přesvědčit, nebo nepřesvědčit, že by mohl být dobrý prezident. Oba jmenovaní chtějí udržet Česko na Západě, to je chvályhodné. Stropnický by asi byl méně rozevlátý a přesnější. Ale počkáme ještě. Třeba se přihlásí nějaký řidič autobusu z venkova, že by si to se Stropnickým klíďo vyměnil.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám