Spor mezi ideálem Evropy vlastí a Evropy unifikační, nemluvě o politickém rozdílu mezi totožností národní a identitou internacionální či zoufalým pokusem o identitu evropskou, je ideologicky zásadní a nahradil dávný čistě ekonomický rozkol mezi umírněnou pravicí a levicí, která se k sobě přimkla a stala se nejen ve vztahu k EU jednou stranou.

Potlačuje národní stát a tvrdí s německou kancléřkou, že neexistuje alternativa. Čas ale pracuje proti Unii. Bankovní a rozpočtová krize Itálie eurozónu dříve nebo později položí.

Po příkladu brexitu a Trumpova vítězství v Americe budou nyní konzervativci v celé Evropě ještě výrazněji akcentovat národní soudržnost a ochranu nemalé vrstvy občanů poškozených globalizací i pocitem ohrožení domova, čili budou razantněji odmítat ideologii otevřené společnosti otevřených hranic.

Nové konzervativní subjekty pravice jsou ovšem velice různorodé a ty staronové v přerodu, příkladem může posloužit Francie i nová politika konzervativců a nezávislých (Ukip) v Británii nebo v Polsku. Nic divného, že taková strana teď vznikla i u nás a teprve její osobnosti, stranická disciplína a schopnost oslovit svým programem ukáže, jakou má šanci.

O podstatě složitého sporu mezi neliberálními liberály a liberálními konzervativci, o problému svobody a řádu, jedince a společnosti v dnešní politické kultuře se z našich komentářů nic nedozvíme, zdá se, že je redukován na ukrytou, nevyřčenou, nediskutovatelnou dogmatiku.

Cituji z textu o zabezpečení vnějších hranic: „Robejšek se kruciálně mýlí, když požaduje, aby Západ chránil svobodu a liberální demokracii pomocí neústupného egoismu. Je to jako chtít vychovat tolerantní dítě a každý večer ho preventivně seřezat.” Pisatel dále vysvětluje, že síla Západu není jen svoboda projevu a možnost volit výši daní, ale „tkví v altruismu, jenž přináší do života aktivitu, činorodost, potěšení — a třeba i odčinění chyb minulosti, které někomu vadí.”

Čiré kouzlo nechtěného. Kam se mu poděla armáda?

Jiný kritik těžšího kalibru má zase potřebu si zanadávat a prohlásí ta nová „parta” nabízí jen populistické kecy, jde však o „pokus vytrhnout tuto zemi z evropských souvislostí, což znamená návrat do ruské sféry”. Tak jak? Kecy nebo pokus? Apodikce nehodná vzdělance a ovšem nepravdivá.

A také se objevilo nemálo osobních útoků na Petra Robejška a některé jeho pomocníky (V. Cílek, P. Kohout). Levicový politolog (Referendum) má naprosto jasno, jde o beznadějný, ryze marketingový projekt, peníze nic nezmůžou (A co Babiš?) a na pravici je těsno lidovci, ODS, TOP 09.”

Co vás nemá. Zabývejte se realitou, milánkové, Top krachuje, comeback ODS je obtížný a pomalý, profláknutí lidovci kam vítr tam plášť.

Z Robejškovy publicistiky jasně vyplývá, že ta nová partaj má být umírněná, konzervatismus je v liberálním, bezbožném Česku slabý a české zájmy mají být šité na míru malého národa. A hlavně nemá záviset na názoru jednoho člověka, konzervatismus tak jako liberalismus a socialismus je jednou z politických tradic Evropy. Šanci na úspěch má proto slušnou, už příliš dlouho je totiž liberálním útokem na rodinu, školu i domov ničen lidský svět a urážen zdravý, lidský rozum!