Článek
Ruský novinář Michail Zygar v těchto dnech prožívá vlnu uznání ve světě, kde vycházejí překlady jeho knihy o Vladimiru Putinovi, Putinově okolí a moskevské politice – v Česku s názvem Všichni muži Kremlu. Stručná historie dnešního Ruska. Sám Zygar ale už delší dobu pracuje jako šéf na projektu, který byl spuštěn před týdnem a se současností na první pohled nemá nic společného.
Jde o multimediální prezentaci (zde), která zachycuje dění v Rusku i v některých dalších částech světa v době na den přesně před sto lety. Dnes je tam tedy vstup odpovídající 21. listopadu 1916. Stojí za pozornost forma projektu. Zygar říká, že obzvláště mladí lidé nemají sebemenší chuť číst knihy věnované dějinám, nebo se dívat na dlouhé filmy. Webová stránka je proto udělána jako klon „ruského Facebooku“, sociální sítě VKontakte. A je interaktivní.
Přináší přísně dokumentární projevy dobových činitelů, ale také vstupy postav, které výraznou historickou stopu nezanechaly. Car a jeho rodina jsou v těchto dnech (před stoletím) velmi aktivní. S Rasputinem se chystá chat. V každém případě lidé se zájmem o dějiny i současnost naleznou mimořádně zajímavé čtení.
Zygar vysvětluje důraz na všednodenní scény z tehdejšího života včetně neheroických projevů hlavních postav doby tím, že „lidé nevnímají velkou politiku a velké dějiny“, ale skrze běžné události, které prožívá každý, by jim autoři projektu mohli dějiny přiblížit. Zatím zaráží shoda nálady ruské společnosti před stoletím a dnes: pocit, že se blíží katastrofa. A obdobná nedostatečnost lidí, kteří měli v rukou mocenské nástroje, aby jí předešli. Car byl na prvním místě.
Jeví se jako milý člověk, který však dění nerozumí a spolu s ostatními pouze přispívá pohybu vpřed k propasti, do níž Rusko za rok spadne a z níž se nevyhrabalo dodnes. Připomíná leckterého současného politika, který ovšem na rozdíl od Mikuláše II. nemusí být ani milý. Tehdejší masová nespokojenost v kombinaci s břídilstvím mocných probudila k životu bolševiky. Spokojených pod nimi bylo málo, nespokojení se ale oprávněně báli, tak drželi ústa a krok. Dnes přicházejí k moci jedna za druhou velkohubé slibotechny a proces ještě neskončil.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
My se ale můžeme aspoň pobavit domácím úkazem. zde Druhý nejdůležitější ústavní činitel, který se řídí doporučeními poradců, protože sám se nevyzná, a nezná ústavu, když vypráví o tom, že u nás je poloprezidentský systém, je produktem doby, na jejímž začátku stály události před sto lety v Rusku. Ale uznejme, že se Milan Štěch snaží být milý.