K vítězství mu popřáli populisté typu Nigela Farage, Marine Le Penové a Geerta Wilderse. Jejich nefalšovaná radost pramení z pocitu, že když v boji proti takzvanému establishmentu zavedených politických stran zvládl vyhrát Trump, mohou i oni. Ale jejich radost, stejně jako radost jejich podporovatelů, může mít krátkého trvání.

Pokud se Trumpovi nepodaří naplnit sliby návratu ekonomické prosperity, prokáže se v plné nahotě slabost populistických slibů. Je otázka, jak chce zařídit návrat ocelářství z Číny do Spojených států. A pomiňme nyní, že čínskou ocel sám pro své stavby kupoval, protože je levnější. Jeho šancí je buď dobrá vůle Pekingu, nebo tarifní překážky.

Například zavedením cel. To ovšem hrozí přerůst v obchodní válku, která by se Spojeným státům mohla vymstít stejně jako jejich konkurentům. V krátké době rezavějící průmyslové objekty rozhodně neoživí a práci v nich lidem nevrátí. Čína také hněvivě reagovala na Trumpův záměr opustit podepsanou klimatickou dohodu z Paříže. Další důvod mu nevyjít vstříc.

Trump může použít domácí pobídky. Rozdat státní zakázky a sledovat ekonomický růst. Jenže nejde o zaměstnanost. Ve Spojených státech je bez práce pět procent lidí, což je téměř hranice takzvané fluktuační nezaměstnanosti. Pokud se v krátké době nedostaví ekonomická prosperita, jeho voliči budou mít znovu pocit zrady.

A pak si třeba vzpomenou a uvědomí, že Trump vyhlásil boj těm, jichž je sám součástí. Jako miliardář, člověk proslavený televizní reality show, tvrdil americkým voličům, že je jeden z nich. A že díky znalosti poměrů v horních vrstvách dokáže pro ně získat výhody, které umožní chudnoucí méně vzdělané vrstvě opět prosperovat. A části vyšší bělošské populace slíbil obnovení pocitu hrdosti kvůli barvě kůže. Možná chtěl ale jen získat nejvyšší výhody pro sebe, řeknou si třeba jeho voliči.

Pokud bude chtít Trump pomoc od zahraničí, bude muset slevit ze svých plánů rušení obchodních dohod, opouštění spojenců a podobně. Pokud to v zájmu prosperity udělá, zase bude po části slibů veta. Lze tedy říci, že opravdová velká hra teprve začíná. Liberální voliči a jejich politické strany mají čas na konsolidaci. Mohou přemýšlet, jak změnit své plány a chování tak, aby i ti, kteří nyní neprosperují, volili je. Mohou také ukazovat na Trumpovy chyby, kterým se nemůže vyhnout nikdo, tedy ani on.

Pokud ovšem Trump uspěje, můžeme čekat další nárůst množství politiků jeho typu. Evropa bude kopírovat vývoj v zámoří. Už nyní je jisté, že po Trumpovi se objeví stále více těch, kteří vsadí svou politickou budoucnost na nesnášenlivost, rasismus, sexismus a jasné plány vymění za heslovitá vyjádření na sociálních sítích.