Pro visegrádské země, tedy i pro Českou republiku, je přitom Renziho hrozba obzvlášť důležitá ze dvou důvodů. Tím prvním je skutečnost, že zatímco za nedostatečnou pomoc, kterou Itálie dostává v uprchlické krizi, kritizoval obecně celou EU, konkrétně se pustil právě do zemí Visegrádu. Druhý důvod spočívá v tom, že země Visegrádu patří ještě pořád k největším příjemcům unijních fondů, a zablokování unijního rozpočtu by právě je dost poškodilo.

Renzi se už v minulosti vyjádřil o visegrádských zemích kriticky, když poukazoval na to, že odmítají přijímat uprchlíky, ale zároveň chtějí unijní peníze. Tentokrát svoji kritiku ještě opepřil výčitkou, že visegrádské země dávají Itálii prostřednictvím svých politiků rády lekce ohledně zacházení s migranty, ale samy nenabídnou pomocnou ruku. Trnem v oku je Renzimu evidentně stavba plotu na maďarské hranici, jakož i zabarikádování balkánské cesty.

Pokud bychom se na problém dívali z pozice Itálie, nelze se mu divit. Itálie se po zablokování cesty přes Balkán stala opět destinací, do které přes moře proudí největší počty uprchlíků, přičemž EU se nepřetrhne, aby Itálii pomohla. Země Visegrádu pak nedělají z italského pohledu téměř nic.

Renzi by chtěl, aby se nemalé náklady na starost o uprchlíky v Itálii odečítaly od deficitu italského rozpočtu, a aby Itálie dostávala mnohem větší kompenzace od zbytku EU. Zároveň je advokátem rozmisťování uprchlíků podle kvót do ostatních zemí EU.

Je samozřejmě možné, že italský premiér jen hraje politickou hru před prosincovým referendem o ústavních reformách, na jehož výsledku závisí osud jeho vlády. Ústavní změny by měly oslabit moc Senátu a urychlit projednávání zákonů, které jsou zapotřebí k reformám prosazovaným právě Renzim. Itálie se přitom potácí na okraji bankovní krize, a pád reformní vlády by mohl potíže italského bankovního sektoru prohloubit, což by mohlo mít celoevropské důsledky.

Zároveň není ale Renziho hrozbu, zejména směrem k Visegrádu, radno podceňovat. Je totiž pravděpodobné, že pokud by se jeden z největších států EU takříkajíc postavil na zadní, a jeho prst mířil kriticky především na Visegrád coby uskupení, které podle Renziho sabotuje základní principy evropské solidarity, najde se na západě EU jen málo politiků, kteří při řešení takové krize budou sympatizovat s Visegrádem.