Jako první s návrhem zrušit horní komoru parlamentu přišel ministr financí Andrej Babiš. Obdiv budí odvaha, s kterou se rozhodl otestovat paměť voličů. Den před druhým kolem senátních voleb totiž rozverně žádal voliče o hlasy do důležité instituce. „Byli bychom fakt rádi, kdybychom uspěli v Senátu, protože tam se schvalují zákony, které jsou pro vás důležité.“ Důkaz je zde.

Tenkrát měl šanci na dobrých čtrnáct senátorů. Jakmile bylo sčítání hlasů u konce, bylo zřejmé, že favoriti hnutí ANO neuspěli. A tak přišel přes noc názorový veletoč. Na jeho základě začal předseda hnutí rozjímat o zrušení Senátu, který je podle jeho slov „de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 milionů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta“.

Možná pan Babiš jen testuje, co všechno mu může projít. Pokud z hlediska vztahu s veřejností nebude po zásluze odměněn v příštích volbách méně hlasy, zapíše se do historie politického marketingu. Další vysvětlení je nasnadě. Babiš a jeho hnutí ztratili aureolu neporazitelnosti politické strany kráčející od úspěchu k úspěchu pod vedením moudrého a ve všem úspěšného předsedy – podnikatele.

Taktiku vypuštění vějičky, aby se mluvilo o tématu jiném než nepohodlném, se Babiš zřejmě naučil od svého politického blížence prezidenta Zemana. Ten použil obdobný přístup nedávno. Když navštívil Čínu a po cestě zpátky místo speciálem letěl soukromým letadlem. Když se začala veřejnost ptát, co s finančníky na palubě probíral, pronesl v přímém přenosu angličtinou nízké úrovně pár sprostých slov, která promptně přeložil do češtiny. A ejhle, na Čínu se zapomnělo.

I nyní se mnoho lidí začalo podezřele pitvat v tom, jak to bylo se zpožděním při cestě na pohřeb bývalého prezidenta Slovenska. Hradní mluvčí Ovčáček poskytl tři verze příčiny zpoždění. Všechny byly vyvráceny. Takže se nyní prezidentovi hodí zameditovat o zrušení Senátu. Zabije dvě mouchy jednou ranou. Podpoří svého spojence Babiše a odvede pozornost. A to i přesto, že v minulosti se vyjadřoval o Senátu nejen ve zlém, ale i pochvalně.

Diskutovat o užitečnosti politických institucí, případně jejich reformě je v demokracii přirozené a potřebné. Nesmí se tak ale dít účelově, pouze s cílem odvést pozornost. Patnáctiprocentní účast u druhého kola sice není nijak slavná, ale v prvním kole volilo přibližně stejně voličů jako ve volbách krajských. Určitě by pomohl systém jednokolové místo dvoukolové volby nebo navázání na jiné volby. Nevhodná je povinná volební účast, kterou chce pan prezident, protože k demokracii patří také právo nevolit.